Přiznám se zcela dobrovolně. Nechtělo se mi ani trochu. Víc jak 100 km v tomhle horku...
Bylo mi naznačeno, že bych měla jet. Zhodnotila jsem situaci a usoudila, že je to fakt, že ten jeden den zvládnu. Lucka na tom byla podobně, navíc jí není moc dobře v autě. Péťa šla do práce, Jana byla po oslavě svých narozenin... Vyrazili jsme tedy ve třech. Přibrali jsme babičku, aby se v druhém autě tolik nemačkali.
Shrnu to. Nálada až na malé zaškobrtnutí hned na začátku dobrá. Jídlo a pití dobré, prostředí vynikající. Jedinou černou tečkou bylo extremní teplo. Ale přežili jsme, všichni.
Sešlo se nás dohromady 16. A i když jsme některé členy sešlosti viděli poprvé v životě , bylo to fajn.
Několik málo fotek
Neteř a já, obě stejné profese, zcela náhodně sladěné...
Praneteř a moje maličkost.
Holky měly k dispozici bazén, užívaly si ho celé odpoledne. Záviděla jsem jim.
A jedna společná. Ale všichni tam nejsme.
I přes vedro, krásná akce. Moc ti to sluší.
OdpovědětVymazatAmélko děkuji
Vymazat