A ještě jeden den

volna mi byl dopřán. Nemůžu se toho nějak nabažit. Nic nemuset. Nevstávat, nevézt Lucku do školy.
Jak jsem psala, měla jsem moooc plánů. Ale nakonec jsem přišla na to, že pohoda bude lepší.
Lucka objevila knížku od Vánoc a začetla se...Takže jí ani nevadilo, že si dopoledne doma polykám žabky.
Odpoledne jsem dala na výběr několik možností. To dítě rozumné vybralo tu nejlepší.
Les. Ticho, klid, pohoda a borůvky.

Moje zlatá borůvková...

Přála bych vám zažít tek lid, jen ptáci a hmyzáci byli slyšet...

Cestou zpátky jsme neodolaly a stavily se zkontrolovat "naše" pulce v lomech.

 
A našly jsme...

Ale chuděry, bydliště jim nějak vyschlo.

A celkově je to tam od jara jiné, hodně zelené.

Někdy až na pováženou, kudy jsme musely projít.

Ale prošly jsme se krásně. Osm kilometrů z toho bylo, borůvek dosytosti. Něco málo malin a jahod lesních.
Když jsme přišly domů, tak Lucka připravila ohniště , roztopila oheň a opekli jsme si buřty.
To už i s taťkou, který byl u babičky posekat.
Nutno zapsat zlatým písmem, že Lucie snědla celého buřta a ještě si pochvalovala jaká to je dobrota. Jev nevídaný.
A nebojte , zítra jdu do práce. Ale jen zítra, pak dovolená. Hurá.