Houby

Všude prý rostou, jeden koš nestačí.....
Chodím na houby ráda a takměř jediná z rodiny je také konzumuji. I zachtělo se mi jít na houby.
Jet na osvědčené místo mi připadalo jako zbytěčná ztráta času.
Odvezla jsem Lucku do školy a vyrazila kousek od nás.

 Těšila jsem se na klid, ticho, cvrlikání ptáčků, nějakou tu houbu. Zpočátku to vypadalo nadějně.

Po chvíli začali v nedalekém lomu drtit kámen, zanedlouho se z nedaleké paseky ozval křovinořez.

No, co vám budu povídat, když jsem na maličkém úseku potkala šest lidí sebrala jsem se  a jela domů. Hub jsem měla na dně košíku a polovina z toho byla červivá.
Ale potkala jsem žábu, která se klidně nechala vyfotit.

 Taky jsem viděla zajímavý mech ?

Odpoledne jsem vyzvedla Lucku ze školy a spolu jsme šly vyvenčit Cipíska.
Jana měla nějaké pracovní povinnosti a byl kluk dlouho doma sám.

Venku teplo jak v prostřed léta. Tyhle změny mi vůbec nedělají dobře.

Ve čtvrtek jsem měla ranní, což znamená, že krátkou a končila jsem po 14té hodině. Práce je v poslední době hodně, ale zas to aspoň utíká.
Navečer jsme vyzvedli chlebíčky a zákusky pro muže do práce. Bude mít totiž kulaté narozeniny.

Čtvrtek byl takový pohodový klidný den a tak mě staršně překvapilo, když jsem se v pátek ráno probudila a vůbec se nemohla hnout, jak mne bolela záda. Ta mne občas potrápila, ale většinou to bylo spojené s nějakým stresem. Tak proč zrovna teď ???
Nicméně jsem odvezla Lucku do školy, zařídila nějaké pochůzky ohledně doktorů pro Péťu (odjíždí do zahraničí) a pomalu začala rozhýbávat záda úklidem. Docela se mi to podařilo.