V neděli dopoledne telefon. Mami, můžu přijít na oběd? No to je přeci jasná věc.
Dokonce jsem se nechala přesvědčit a upekla oblíbenou buchtu "Upeč znovu".
No, zmizela rychlostí blesku a vyfocenou nemám, ač tentokrát byla ještě vylepšená :)
Péťa celý víkend zase pracovala a večer nám odjela na VŠ.
V pondělí zase v práci. Výborná sestava, skvělá spolupráce, trochu hektický závěr.
V úterý volno. Venku sice mrazivo, ale krásně. A tak honem ven.
Srnkám se na sluníčku taky dost líbilo.
A opravdu bylo hezky.
Na Kozákově už se nelyžuje, už i tam jsou jen poslední zbytky sněhu.
Na poledne jsme měly s Luckou velký úkol. Kontrola na rovnátkách v sousedním městě.
Vyzvedla jsem Lucku ze školy, u pana doktora jsme byly včas.
Nic nového jsme se nedozvěděly. Zuby rostou pomalu, stále vyčkáváme.
Oběd z časových důvodů proběhl v autě. Měla jsem s sebou napečené palačinky.
Dobré to bylo. Chvilku jsme ušetřily, tak jsme se stavily se zbytkem palačinek za taťkou v práci, který pracuje nedaleko. Alespoň jsme mohly jet sice delší, ale hezčí cestou.
Domů jsme dojely tak akorát, zrovna nám vyváželi popelnici.
Alespoň tohle tady funguje.
Lucku jsem odvezla na keramiku a já mazala do práce na provozní schůzi. Jediný bod programu - co s náma bude dál. Domů jsem přijela dost rozladěná. Jen kecy a skutek utek.
A já jak nemám náladu, tak se mi nic nechce a mám hlad.
A pak mám zase výčitky, že nemám nic hotovo a přibírám.
A po tom zase nemám náladu.
Začarovaný kruh. Tak snad se z něho dostanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat