Vzorný pacient

je naše Vikinka. Tabletky polyká, jizvy si nelíže. Prostě zlatíčko.

Mě je pořád tak nějak...., no prostě ne uplně dobře.
Včera už jsem si myslela, že dobrý a tak jsem si frajerka šla na kávičku s vlastním mužem a Luckou. Pak ještě na nákup. A byla jsem zase hotová. Buchtu jsem upekla, dobrou, s jablíčky a lehkým krémem. Tak dobrou, že jsem ji nestihla vyfotit. Kousek my, kousek Péťa do práce, kousek Janička, taky do práce....

Dneska ráno s Luckou, pak s Péťou na poštu, nějaké vyřizování a zas toho mám dost.
Jako skoro nic mi není, trochu rýma, trochu kašel, zastřený hlas, ale ta únava. Grrrr.
Lucka měla ve škole karneval. Došlo v zápalu hry ke srážce, upadla, prý ošklivě volala  paní učitelka. Ale už je to dobrý. Nějaká modřinka bude, ale nic horšího, doufám.
Péťa nejen že už zase studuje, ona už zase i pracuje. A to jí taky není nejlíp.