Záhada

ale jen malá.
V pátek jsem měla volno. Připravovala jsem sobotní oslavu. Něco uvařit, něco upéct, trochu poklidit.
Během dne volala Jana, že dostala zprávu, že jí bude doručen balíček k nám domů.
Nevěděla o co jde, divná byla i doručovací adresa. už dávno jí sem nic nechodí.
Balíček opravdu přišel. Přesně pro naši Janu.

Po uveřejnění fotky na FB se situace rázem vyjasnila.
Dodatečný dárek k narozeninám od Péti.
Odpoledne jsme jeli s taťkou pro "věcné dary" pro Lucku do sousedního města.
Při té příležitosti jsme navštívili místní cukrárnu, která byla asi před dvěma lety oceněna jako nej...
No, káva byla dobrá. Voda k ní v dost ušmudlané skleničce. Lžičku jsme nedostali.
Zákusek vypadal hezky, ale chutnal dost lacině, až vlastně spíš nechutnal. Na desertní vidličku paní taky nevzpomněla. Čokoládička ke kávě byla šedivá až běda.
Náladu nám to nezkazilo, nakoupili jsme co jsme potřebovali ( Jana předem zamluvila) a pospíchali jsme domů.
Večer jsme šli totiž do divadla. Na co ? Na Cry baby cry, více třeba tady.
Hezké, takové veselé, ale zároveň hodně pravdivé to bylo.