Pondělí - Maruška má RHB, je tady hrabák. Ceny max. do 40 Kč, dětské věci za 10 Kč. To se musí využít. Po RHB si beru Maru a mamka jde "lovit". My se krásně projdeme a prospíme.
Taky jsem zvládla velký rest, odmrazit mrazák.
Spokojené dítě ...
V úterý máme RHB zase my s Janou, ale každá na jiném místě. Osvědčila se nám výměna dítěte z auta do auta. Já hlídám, Jana na RHB. S Maruškou za hodinku jedeme za ní. Předávám Maru a pokračuju na svoji RHB. Cestou se mi na tachometru objevují 17. To si prostě musím vyfotit.
A večer na noční. Ráno po noční pro doporučení k praktické lékařce, vyřídit poštu, dokud tam není moc lidí a na chvíli spát.
Odpoledne v zájmu zachování pohody jedu hlídat Maru. Prý je celý den mrzutá a Cipísek ještě není vyvenčený. Než dorazím, je po mrzutosti, ta zůstala v plínce...Přesto posíláme maminku s pejskem ven, aby se provětrali. My máme veselo.
Ve čtvrtek jedu zase na RHB. Je 9, jsem objednaná na 10. Jenže mozek nějak pobral jenom jednu informaci a já jedu na 9. Děvčata to berou s humorem. Jako bonus mám víc jak půl hodiny na vyhřívaném lůžku v klídku, odpočívám, to je luxus.
Po RHB pokračuju ke konzultaci ohledně mých divných výsledků (nějakým zázrakem se mi podařilo sehnat specialistu takhle rychle a to bez jakékoli protekce, že by kouzlo osobnosti ?).
Výsledky prý docela dobrý, nemohou souviset s únavou atd. Takže veškerá příčina je v tom, že mi chybí slunce a dobrá nálada. Teda spíš přebývá stras a nejistota (práce). Snažím se to řešit hned.
Pracovní příležitosti jsou a budou. A sluníčko se na chvilku objevilo taky, tak jsem si ho vyfotila, abych měla i na příště. hned je mi líp.
V pátek svižná, lehce chaotická denní. Po ní ještě k Janičce. Strouhala jablka a odnesl to malíček. Tak nějakou medicínu, aby se zahojila. A když už jsem tam, koupu Marušku. Domů dost pozdě.
A rovnou do postele, neb v sobotu další denní. Ta už klidnější, ale i po ní odpadnu.
V neděli dorazí holky na oběd. Po něm dostanu kočárek a tentokrát sama (děda má nějakou práci) vyrážím s kočárkem. Po sluníčku ani stopy....
V neděli večer, když holky odejdou propadám pocitu naprosté beznaděje. Jedná se o práci. Dostala jsem nabídku, ale nějak mi nesedí. Sedím na netu a zkoumám možnosti.
Malá naděje na něco lepšího by tu byla.
V pondělí se ta malá jiskřička začíná rozhořívat do plamínku. Z radosti kupuju trochu jara a sluníčko svítí jako o život. Začínám věřit, že bude líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat