Pracovní

týden za mnou. Nějak letos nemám pocit, že by bylo léto. A myslím, že ten pocit ani mít nebudu.
V pondělí denní. Co dodat, prostě denní. Práce je dost, vstávám brzo, přijíždím docela dlouho. Ohraná písnička. Jsem unavená, bolí mě ruka. Jedna kolegyně mi řekla krutou pravdu. Lépe už bylo.
Úterý, den volna. Tím rozuměj -úklid, nákup, prádlo atd. Na odpoledne domluvená schůzka. To je tak. Po magnetické rezonanci se mi přechodně ulevilo (mírnější bolest ramene). Konzultace s lékařkou = magnety zapůsobily. Existuje magnetoterapie pro domácí použití. Na stránkách nabízeli, že předvedou zdarma. Tož jsem si domluvila ukázku. Přijel zástupce, mluvil,mluvil, mluvil. Ukázal, řekl cenu. Po mém - musím rozmyslet - se slovy předváděčky nedělám, já prodávám, byl do tří minut sbalen a fuč. Tak asi tak. Domácí magnetoterapie se prozatím konat nebude.
Středa - denní.
Čtvrtek - dopoledne se tu na chviličku stavila Maruška s Janou. Jana mi přivezla výbornou bramboračku. Jely holky k prababičce i s obědem a na mne taky trochu zbylo.
Maruška už stojí a vlastně už nechce nic jiného.

Večer na noční. V pátek po noční se vyspat, já to prostě bez spaní nedám.
A jak jednou usnu, tak se hned tak neprobudím. A to je hnedle odpoledne a večer ani nevím jak. Nestíhám vůbec, ale vůbec nic.
Sobota a neděle denní. Dost kruté, ale bohužel, tak to je.

A mezitím oslavila naše prostřední dcera narozeniny. Tentokrát je v cizině, takže žádná akce o naší dovolené. Je to divný. Všichni jsme ji přáli, jsme v kontaktu, ale prostě nám chybí.
Tak Péťo ještě jednou tady alespoň ve zkratce. Všechno nejlepší a máme tě moc rádi. Opatruj se v tý dálce a brzo se nám vrať.
A jedna její aktuální, snad se na mne nebude zlobit.