Jako na houpačce

se u nás střídají poslední dny. Ať už je to o počasí, nebo o čemkoli jiném.
Ani se mi nechce moc psát. Na některé věci z posledních dmů nejsem moc pyšná, ale byly ku prospěchu věci.
Ne, neděje se nic převratného, jen jsem se jaksi musela přizpůsibit situaci a harmonogram ku svému prospěchu. Nakonec to všechno bylo fajn.
Jenže tím vyvstala další otázka, která mi už dlouho leží v hlavě co dál a jak dál. A to už se vlastně týká jen mne. No, a zase vlastně to není jen o mě. To jak se cítím já se promítá i do mého okolí. A v poslední době mi přichází signály, že se to začíná promínat ne moc pozitivně. Moje únava a taková nějaká nenálada, nebo jak to nazvat.
Chtěla bych to změnit, cítím, že to je třeba, změna se mi i nabízí, ale já nevím, jestli je to to pravé.
Jestli si neskočím z bláta do louže a nebudu zase tam, kde teď.
Dumám, přemýšlím, zvažuju. Píšu si pro a proti a pořád mi to vychází tak nějak půl na půl.
Těžké rozhodování.