Řím - den první

To bylo tak. Péťa hodně cestuje. To všichni víme.
Kdysi jsem před ní pronesla, že bych taky někam ráda.
Nikdy v životě jsem neletěla letadlem a v zahraničí jsem byla pouze jednou, ještě za svobodna s kamarádkou z práce, v bývalé Jugoslávii na výjezdní doložku (starší generace si pamatuje).
Letos pod stromečkem byla obálka. V obálce křížovka a tam jsem si vyluštila, že prý Řím.
Křížovku luštila i Lucka a Jana s Maru. Takže velká dámská jízda. A abych se z toho šoku neměla čas vzpamatovat, tak odlet byl už 10.1.2018. Moje nová skvělá šéfová situaci pochopila a hned druhý týden v práci mi dala volno.
Nastal den D. Abychom s dostali na letiště, museli jsme si půjčit vícemístné auto. Taťka byl tak hodný, že nás odvezl.
Velká výprava.

Největší cestovaletka.

Moje...

 Samozřejmě, že jsem v Praze na letišti při kontrole pípala. Takže prohlídka, stěr na drogy, no holky se mohly potrhat smíchy. Do letadla mne nakonec pustili. Dokonce i k okýnku jsem mohla.

A už jedem busem z letiště do Říma. Maruška zvládá vše naprosto v pohodě a s klidem.

Z hlavního nádraží pěšky na ubytování.

To jsme měli takměř v centru města. Naprostý luxus Péťa zařídila. Každá, včetně Marušky, svoji vlastní postel, kuchyňka, sprcha. I televizi v Italštině jsme mohly sledovat. To je tedy dost legrace, třeba reklamy, které znáte z Čech....
Navečer ještě sehnat nějaké jídlo a jelikož byla docela brzo tma, nechali jsme vše na dny další.