Co se dá stihnout v sobotu ?

Vyprat a pověsit prádlo
Srovnat skříně
Uvařit oběd - kuřátko s bramborem
Dojít s Viki na cvičák

Sebrat prádlo
Dát si kávičku s manželem
Trénovat s prostřední jízdu autem, začala chodit do autoškoly, tak pšššt !
Naučit běhat Viki vedle kola a kus se s ní projet
Projet se s Luckou na kole
Jít na podvečerní procházku s Viki a Luckou, dnes s foťákem.
A co stalo cestou ?
Viděly jsme jeleny

 Trénovaly Viki

Pokoukaly na koně

Učily se pískat na trávu

A pak o tom všem přemýšlely

Praha

 Minulý měsíc byl manžel se svojí mamkou na ambulantním zdravotním zákroku. A jelikož měl efekt, tak se jelo dnes znovu. Bohužel já musím vždy v pátek do práce, tak je to na taťkovi. Ale zvládli to s babičkou dobře, vše proběhlo OK. Byli zpátky doma ještě dřív , než já jsem nakoupila a vyzvedla Lucku z družiny.
 Odpoledne jsme opět trávily venku. Lucka cvičila Viki a musím je pochválit, moc jim to šlo. Navečer jsme se šly zase projít. Bohužel, bez foťáku.
Tak jen podvečerní měsíc.

Kytičky

Nevím, co mne to popadlo. Když jsem šla odpoledne z práce, stál na ulici pán a prodával sazenice. A já neodolala. Já, které zajde i pažitka. Já, která má k dispozici u domu sice velkou zahradu, ale všude jen tráva a křoví, protože mám nulové množství zahradnických buněk. No tak uvidíme , jak chuděry dlouho vydrží. Slibuju, že se budu snažit...
Jinak to byl docela prima den. Knihovnu jsme vynechaly, protože všechny knihovnice odjely na veletrh knih. A tak jsme měly s Luckou čas na cvičení Viki i podvečerní procházku. Stihly jsme ji ještě než začalo pršet.

Výcvikové středisko

Kde ? U nás na zahradě.

Kamarádka

přišla na návštěvu dneska za Viki. Myslím, že si to holky i přes velký teplo užily. Takovouhle návštěvu musíme určitě zopakovat :).

73 let

by dnes bylo mé mamince. Zemřela na jaře roku 2007, naprosto nečekaně , vlastně z plného zdraví. Tak, jak jsem tady psala před časem o tátovi, tak i mamka byla hrozně hodná a hlavně pracovitá ženská. Vzhledem k taťkovu onemocnění na ní leckdy byly i mužské práce a to hlavně v posledních letech. Nikdy si nestěžovala. Dělala, co bylo třeba. S láskou se starala nejen o nás - děti, ale dosloužila i svojí mamince. A když se začaly rodit vnučky (bylo jich 6), vždycky si na ně udělala čas. Holky ji milovaly. Kolikrát se stalo, že brečely, že u ní chtějí zůstat navždycky a domů už nikdy. Vždycky pro nás všechny měla vlídné slovo, vždycky na nás měla čas. V důchodu si ještě přibrala domácí práci, aby se " nenudila".
Když zemřela, byla to rána pro nás pro všechny. Nikdo nečekal, že nám odejde tak brzy. Nejhůř to asi nesl táta, měli se s mámou hodně rádi, zemřel za dva a půl roku.
Hrozně se mi po ní stýská a ještě aspoň jednou bych jí chtěla říct :

      VŠECHNO NEJLEPŠÍ MAMI A DĚKUJU ZA VŠECHNO, CO JSI PRO NÁS UDĚLALA.
                                                                 MÁM TĚ MOC RÁDA

Matrace do klece

Likvidační úsilí Viki nás před časem dohnalo k rozhodnutí pořídit ji domů klec. Chvíli jsme se dohadovali o všech pro a proti, zvažovali jestli ano , nebo ne ( přeci jen při její velikosti nemalá finanční položka). Klec dorazila, manžel ji sestavil a světe div se, Viki ji ihned přijala za svůj majetek. Takže dnes, když všichni odcházíme z domu, Viki automaticky sama lehá do klece. Neprotestuje, nezlobí se, nelikviduje. A my jsme v klidu, že se jí, ani zařízení v domě nic nestane. Klec je dodávána holá, s plechovou podlahou.

Nejdřív jsme ji tam dávali jen teplou deku, ale v plánu bylo něco víc. A tak jsem se dnes konečně dokopala k tomu, abych matraci ušila. Je z 2cm molitanu, potažená silnou dekorační tkaninou. Jakmile jsem ji dala do klece, Viki zalehla a nechtěla se hnout. Takže spokojenost na všech stranách.