Něco mi uniklo

Při zpětném pročítání blogu jsem přišla na to, že mi chybí zápis u 13.9. A fakt si nevzpomenu, co ten den bylo. Zapsáno v pátek 23.9.2011

Domácí pohoda

Není nad to, když jsou všichni spokojení ! Nebo aspoň někdo.

Jarní nebo vánoční ?

Konečně jsem se dokopala k tomu, abych to u nás trochu uklidila. Od rána dumám nad tím, jestli je to úklid pozdní jarní, nebo časný vánoční. No hlavně, že je, už to bylo třeba.

Svíčková, nákupy a bazén

Ale hezky popořádku. Prostřední si přála k obědu svíčkovou. Proč ne. Moje maminka mě ji naučila naprosto skvěle. Rychlovka, žádné velké vyváření. Nejvíc práce mi dají hrnečkové knedlíky. Samochvála smrdí, ale pochutnali jsme si všichni.
Po obědě jsme potřebovali zajet do Liberce, konečně vybrat dceři nějakou kuchyni.
Lucce se s námi nechtělo. Poprosila jsem mamku Šárky, zda by u nich Lucka nemohla být. Mohla. Užila si bazén, kolo i kamarádky dosytosti. Ani se jí nechtělo domů, se nedivím.
Prostřední s kamarádkou jely s námi, okoukly hadříky a byly spokojené.
My nakonec taky. Kuchyně je objednaná, bude snad do týdne. Dokonce jsme stihli koupit pár potřebných drobností za slušnou cenu.
A hezký den je pryč. Docela je mi to líto. Jenže v týdnu tohle prostě nestíháme.

Pecen aneb Podkrkonošská slavnost úrody

se u nás koná každoročně na začátku září.
Dopoledne je bohoslužba, po té průvod městem, přesun na prostranství,
kde jsou stánky s různými výrobky, občerstvením a celý den zde probíhá program.
Ráno to vypadalo na déšť,průvod jsme vynechali.
Nakonec jsme se jely podívat jen s Luckou. Tak nějak to bylo stejné jako každý rok.
Daly jsme si výborný trdelník

Prezentovali se tady i horolezci

Dva pánové se hecovali, kdo je lepší...

Dalo se tu dobře zaskákat

Viděly jsme krávy,

kozy, 

koně,

 novodobou techniku,

velmi poslušné pejsky.

Shodou okolností ty vychované pejsky cvičí paní, ke které jsme chodily s Viki na jaře. Slovo dalo slovo a dnes začínala zase psí škola. A protože opakování je matka moudrosti a naše psí slečna měla o prázdninách opravdu prázdniny, tak jsme dnes zase začaly chodit.
A jsem ráda, protože to bylo moc fajn. Viki je mezi pejsky, dostatečně se vyřádila, zopakuje si, co se naučila a já se taky dostanu na vzduch.
Prostřední se vrátila ze sportovního kurzu docela spokojená a snad ani ATB na dutiny nebudou třeba. Vypadá to, že to byla nějaká nárazová příhoda. Tak doufejme.
Taťka trávil odpoledne na bytečku, práce je tam pořád dost, ale už si ujasňujeme, co a jak.

U Vendulky

Ráno v 8 hodin volala prostřední. Není jí dobře, asi má chycené dutiny (už to měla, sama pozná co a jak). Takže jsem zařídila ATB, až se zítra vrátí, nemusíme shánět pohotovost
v 50km vzdáleném městě.
I když to asi nikdy číst nebude, přesto moc děkuju paní doktorko z ORL.
Odpoledne nezbytné nákupy. Chtěla jsem si koupit nové kalhoty, ale smůla. Většina střihů jsou zúžené nohavice a do toho moje "krásná" baculatá stehna a lýtka nenarvu. Grrr. Ano, nějaké to kilo navíc mám, to vím, ale copak je problém ponechat i jiné střihy,
než ten děs na který jsem dnes narazila??
Lucka šla ze školy sama. Byla u nás nejstarší, zkontrolovat, jestli se potkanice lepší.
A jo, je to lepší.
Navečer jsme se jely s Luckou kouknout na Vendulku. Pořád jí trochu tečou očička,
tak jsme jí vezly nějaké kapičky. Dokonce jsem dnes viděla všechny své neteře.

Vendulka

 a několik sudiček. Na kvalitu nekoukejte, je to focené jen při malé lampičce. Jde o složení.

Zleva do prava: Lucka, moje maličkost, Nika, bráchova nejstarší drží Vendy, jeho nejmladší ( rozdíl 23 let ), švagrová a Zuzka. Ještě tam chybí poslední neteř Pája, ale ta musela odejít.
Nikča s Pájou mají jinou maminku než Zuzka s Vendy (to pro ty zvědavé...).
Domů jsme dorazily dost pozdě.
Taťka i přes to, že mu ještě není nejlíp, byl pracovat v bytečku.

Já zapomněla !!!

Předevčírem mi volala maminka Tadeáška, jestli bych dnes chvilku nemohla hlídat. No jasně že mohla a jak ráda.
Pro samé těšení jsem ale zapomněla, že můj drahý, hodný a milovaný muž má dnes narozeniny.
No holt mi to v tom všem chaosu, spěchu, smutku a radosti poprvé za 23 let uniklo. Nějak jsem si to posunula a myslela jsem si, že je má až zítra. Tak jsme se tomu spolu zasmáli a šel so lehnout. Chuděra moje malá. Nejen, že jsem já zapomněla, ale ještě ke všemu se o něj pokouší jakási choroba. Jen doufám, že to není angína.
Jinak jsem dopoledne pobyla v práci a stihla jsem dceři do bytečku objednat elektrospotřebiče.
A pak už jsem spěchala za Tádou.

 Hlídání bylo v pohodě, myslím, že jsme si to užili oba. Táda se na mě smál a komunikoval se mnou, až si z toho ublinknul. Pak mi i usnul. Byl naprosto hodňoučkej a maminka byla po návratu taky spokojená.
Takže pohodička na obou stranách a ráda si to zopakuju.
Všechno nadšení ale kalí dvě zprávy. Jedna je všeobecně známá, a to havárie letadla s hokejisty....A druhá je taky smutná. Tetě se po mrtvičce nedaří nejlíp.
No a tak nakonec jedna trochu veselejší. potkanice se začíná udzravovat.