Poslední

pracovní den v dlouhé řadě.

Navštívila mne v práci Janička. Potřebovala kontrolu, neb jí v pátek jednu ruku pokousal pes a druhou kočka. Snad bude vše OK.
Taky mi přinesla výbornou buchtu. Odpoledne ke kávě fakt přišla k chuti.
A teď už jen volnooooooo....Aspoň na pár dnů.
Večer jsem totálně odpadla.

Mejdan

V rámci stmelení kolektivu pořádáme čas od času společné akce.
Tahle byla tradiční u jedné kolegyně na zahradě.
Byla o to lepší, že v současné době jsou jednak dovolené a jednak se nevídáme tak jak bychom chtěli. Část kolektivu je totiž na jiném pracovišti, ale snad se vše brzy navrátí do původních kolejí.
Jedlo se, pilo se, grilovalo se, zpívalo se.

Zde minimum pochutin co se nějakým záhadným způsobem (každý něco přinesl) ocitlo na stole.

A takovéhle nádherné "hambáče" nám ugrilovala jedna kolegyně. To byl mňamka.
Dost vydařená akce. Domů jsem šla brzo, neb ráno zase do práce.

Výhra

Nedalako od nás probíhá tradiční kulturní akce. V programu se objevilo i jméno Věra Špinarová.
To by bylo fajn. Jenže...Denní a hned druhý den ranní. Okolo spousta dalších pracovních dnů.
Vzdala jsem to. Asi 2-3 týdny před koncertem proběhla internetová soutěž o vstupenky.
Nikdy jsem nic nevyhrála, ale pro tu legraci jsem to zkusila. Jednou za mě , jednou za manžela (bez jeho vědomí). Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že manžel opravdu vyhrál. Slovo dalo slovo a ve čtvrtek hned po práci jsme jeli. Bylo to fajn.

Lidí tak akorát, místo lehce na kopečku, hlasitost velmi příjemná.
Skoro dvouhodinový koncert a k tomu krásný měsíc.

Zazněly písničky méně známé, ale taky oblíbené pecky.
I když je to už dáma v letech, je pořád dobrá. Fotogalerie tady.

26 let

uplynulo dneska od chvíle, kdy jsem s hrdostí začala používat titul máma.
Kdyby se mi nic jiného v životě nepovedlo, tak na svoje holky jsem pyšná.
Dneska nejvíc na Janičku. Protože to je náš oslavenec.
Stavěla se tady jenom na chvilenku po práci, jen večerní rychlocvak mobilem. Vyfocená s dárkem, co si vymyslela. Oslava snad v jiném termínu, abychom si ji v klidu všichni užili.

Jani, vše nej, máme tě rádi a zůstaň taková jaká seš.

 Jakákoli změna by nás asi rozhodila :)

S Janičkou přijel na chvilku i Bertík, marůdek. Daří se mu snad lépe, ale pacina asi nebude zcela funkční, no uvidíme.

Celé dopoledne, kdy jsem spala bylo prý docela hezky. Celé odpoledne pršelo.
Taťka s Luckou dávali dohromady auto a docela jim to spolu šlo.

Bertík fon kontejner

V sobotu jsem měla noční. Docela klidná by byla, nebýt 2,8 promile. No já je neměla.
V neděli jsem pospala a odpoledne se s Luckou dívala na Ohnivý pohár.
Slíbila jsem jí to a sliby se maj plnit.
V pondělí ranní. Docela pohoda. Odpoledne volala Janička. Při ranním venčení našla v kontejneru koťátko. Kocourka s pochroumanou nožičkou. Vzala ho do práce, naštěstí nemá nic zlomeného, ale bolavý je chudáček hodně. Ještěže má odbornou péči.
A tomu deb..., co mu to udělal bych ruce zpřerážela.
Všichni jsme se zamilovali. Teda Viki s Fíbí ještě ne, ale to se poddá.

Je to mazel, vděčný za pohlazení

Cipísek si ho hlídá ...

 No není k sežrání....

Výlet

Teplo nás neudolalo. Ale měla jsem na mále. Ve středu jsem myslela, že se čtvrtka nedožiju a to jako fakt. Ve čtvrtek už to šlo.
Na dnešek jsme měly plán. Když nastupovala Lucka před šesti lety do první třídy, tak jsem netušila, že z její třídní učitelky se stane moje přítelkyně. Času není moc, scházíme se sporadicky, ale snažíme se. V létě jdeme alespoň na jeden společný výlet. Den D nastal dnes.
Dopoledne my s Luckou autobusem, kousek. Pak už společně pěšky po hřebenu se spoustou vyhlídek.

 Pohled zpět na Kozákov.

Pohled vpřed....

Nad Hamštejnem ... ta panoramata...fakt nádhera, moc se mi nechtělo jít dál.

Na Hamštejně jsme daly oběd, pivečko.  V Koberovech nanuka. V lesích opodál výborné borůvky.

Pomalu jsme došly až na Malou Skálu. Tady byla kávička a zákuseček.
Chvilka posezení u Jizery a autobusem do Železného Brodu. Přes celý Brod na další autobus, který dojel pár set metrů od domu paní učitelky. Tak jsme vystoupily, popily výborné malinové domácí šťávy, zavolaly taťku a jelo se domů.
Moc hezký den, kéž by takových bylo více.

Ráno

to dost vypadalo na postelový den.

 Dost pršelo, vydatně.

Nicméně se to vybralo a zase bylo hezky a teplo. Až moc.
V poslední době tenhle obrázek vídáme i dvakrát denně.  Bohužel.

A odpoledne jsme šly s Luckou zase na borůvky. A po borůvkách na brusle.
Já vím, že se fotky opakují stále dokola, ale já to tam mám prostě ráda.

A náš první pokus o panorama novým mobilem. Druhé se povedlo mnohem lépe, ale nějakým záhadným způsobem v mobilu prostě není. Ale aspoň už vím, jak na to. Tedy snad.

A teď jdu vymyslet, co udělám s borůvkama. První várka skončila v mrazáku.