Benecko

Letošní prázdniny byly zvláštní. Tropická vedra mě na většinu času odbourala natolik, že jsem byla schopná pouze přežívat. Teď už je to velká pohoda. A tak jsem se rozhodla dohnat, co jsem v létě zameškala. Jedním z plánů bylo Benecko.  Mají tam novou in- line stezku.
No abych pravdu řekla, dost jsem tedy pochybovala. V horách a in- line ? Tak jsem to jela ozkoušet.
Jediné, co bych vytkla je přístup. Od oficiálního parkoviště cca 700 m, k začátku stezky dost kopeček. Ale jinak veliká paráda. Celý úsek vede lesem, poránu bylo trochu vlhko.
Stezka je dlouhá asi 2,5km, končí na Rovinkách, kde je i občerstvení. Pak musíte zase zpátky.
Ale fakt nádhera, klid, skoro ani živáčka.

Dala jsem to 2x, takže cca 10km. Mohla bych i víc, ale chtěla jsem si užít i jinak.
Tak jsem se vydala lesem do kopečka. Dokonce jsem si ještě natrhala borůvky.

 A pak už jen po rovince. No, nádhera.

Jen stromy už trochu přerostly a bránily ve výhledu...

A pozdim se nezadržitelně blíží.

Až jsem došla na rozhlednu Žalý.

A bylo otevřeno !

Pokochala jsem se dostatečně,

ještě jsem se zašla podívta k lanovce od Herlíkovic

A pak už hezky z kopečka zpátky dolů do Benecka.

 Ještě pár pohledů do kraje,

ale i na oblohu.

A pak, po cca 9km pěšmo už domů. A aby toho nebylo málo, tak jsem šla večer skákat. Dala jsem to, ale bylo to o fous.

Už dlouho

nosím v hlavě tip na pěší výlet. Pořád to nějak nevycházelo. Tak jsem se dneska s Viki sebrala a vyrazila. Kousek jsme popojely autem. A pak už hezky po svých.
Rybník Vidlák nás moc hezky přivítal. Labuťák v popředí na Viki pěkně syčel.

Ale jinak to byla pěkná podívaná.

Hned za Vidlákem pěkně do kopečka po kamenných schodech.

Po chvíli už na nás vykokly Trosky.

V Tachově je hezky...

A Trosky na Vás vykukují všude. Někdy jenom jedna,

někdy obě dvě...

Přes Troskovice  po asfaltce, ale ne moc dlouho. Rychle hezky do lesa a pěkně z kopečka.

Viki stojí na dně potůčku :)

V lese bylo hezky, všude samá skála.

Nebákov, další rybník a rekreační zařízení k tomu.

Viki kontroluje stav vody z hráze. Vody je málo.

Od Nebákova už jdeme vlastně pořád po rovině. Ovečky jsou tady úplně všude.

Cesta příjemná, takměř liduprázdno, ticho, klid, prostě nádhera.

Další v pořadí je Podsemínský rybník.

Na jeho konci je Podsemínský most.

A jdeme dál, zase rovinka, skály a jen my dvě. Sluníčko svítí...

Po chvíli přicházíme k asi nejslavnějšímu rybníku, k Věžickému. Tady se točil film Jak vytrhnout velrybě stoličku. Fotky nic moc, hloupé světlo, musím fotit proti slunci.

A po Věžáku se jsme šly okolo Krčáku.

A za Krčákem už byl zase Vidlák a naše auto. Našlapaly jsme krásných deset kilometrů a domů dojely akorát včas, abychom vyzvedly Lucku u školy.
Taťka má dosekáno, tedy alespoň traktůrkem.
Babi má dnes svátek, dobře jsme usoudili, že tam nepojedeme.
Měla spoustu návštěv, stejně by na nás neměla čas.
Jana dorazila na místo určení v pořádku.
Dost dobrej den.

Radost

mi udělala v pondělí Jana.
Jede s kamarádkama na tradiční vandr. Přišla se poptat kudy tudy přes Prahu, když my to teď máme 2x na letiště najeto.
A proč ta radost? No určitě ne proto, že čistila auto po tmě s čelovkou, ale proto, že vytáhla vytištěné mapy a popisky míst kam se chystají. Připravovala se skoro jako já a to jsem jí vůbec neradila :). Že by geny ? A měla to dost promyšlený. Je to holka šikovná.
Naopak radost nám nedělá strakapoud, co se rozhodl vyléčit náš dům. Díry umí veliké, hajzlík jeden.

A v úterý, v úterý jsem svoji celodenní depresi završila tím, že jsem šla po strááááášně dlouhéééé době zase skákat. Jako kdybych tam byla poprvé. Děsný to bylo, ale dala jsem to. Sice ne na 100 %, ale přežila jsem. Teď jen musím doufat, že rozpis služeb na září a říjen je definitivní a mě to bude vycházet docházet cvičit pravidelně.

Jak využít neděli

Někdo odpočívá - Lucka - protože pata pořád bolí.
Někdo seká - taťka - protože je hezky a tráva už asi moc neporoste :)
Někdo vaří - to jako já a pak se jde projít se psem, protože mýt okna, žehlit, uklízet a dělat podobné blbosti můžu i jindy, že jo.
A dneska jen dvě panoramata focená mobilem.
Pohled z vršku na Krkonoše

 A pohled do ďolíku na to naše městečko

Albert Won Kontejner

Před časem jsem tady psala, jak Janička zachránila kotě. Kocourek našel domov u naší babi.
Přišla o starého kocoura na kterého byla zvyklá a nějak se jí stýskalo. Trochu jsme se báli pořídit jí novou kočku, přeci jen už není nejmladší, ale když se objevil Bertík bylo rozhodnuto.
Taťka jel dneska k babi posekat trávu. No a my s Luckou jely zkontrolovat Bertíka.
Myslím, že se má skvěle. Pochroumaná nožka je úplně zdravá a Bertík se má čile k světu.

Z očí do očí

 Hodně vyrostl

 Prostě je to krasavec

A když už jsme byli tak blízko, šla jsem se na chvíli projít do lesa. Strašné sucho, po houbách ani památky, ale bylo tam krásně. Klid, ticho, nikde nikdo.

Škoda, že tuhle pohodu nemůžeme mít častěji...