Prší

 a kdekdo si na to stěžuje. Jenže....jenže s tím nejde dělat vůbec nic.

 V posledních dnech jsem si vyměnila něklik e-mailů s jednou spolublogařkou.
A došlo mi, proč už druhým rokem každý den bloguju. Lecky není o čem psát, ale každý večer mne to přinutí přehrát si den a zjistit, co všechno nás potkalo.
Někdy věci hezké, jindy i horší.
Ale vesměs je to v rovnováze. A i když sem ledacos nezaznamenám, tak to pro mne má velký smysl.
A tak je to i dnes. Venku hnusně, navíc musím ráno do práce. Ale i to má význam, někoho jsem možná potěšila předanou informací a vědomostí.
Odpoledne jedeme s Luckou na nákup, po něm se domlouváme s Janičkou. No jo, miminka holt táhnou.
Valná hromada

Některá už vidí

  Jiná ještě ne

Janička nemá jen potkánky, taky třeba mnohonožky

 Nebo třeba šneky

 Ti mají docela pozitivní léčebné účinky na ekzemy

Taky má Jana kamarádku, ke které pořebovala zajet , ale veřejná doprava nefunguje dle jejích představ. Tak jsme ji ten kousek svezli a cestou domů se stavili na kopci.
A když foukal vítr a byla zima, stálo to za to.

Věřte nevěřte - pohled na Trosky