Nejdřív

jsem si myslela, že dnes ani nebudu psát. Taky o čem, že jo? O tom, že je venku hnusně, že je z republiky jezero....To přeci všichni vědí.
Ráno ještě pršelo. Musela jsem se stavit ve škole. Zaplatit obědy, dohodnout školní výlet, podpořit známou v její nelehké situaci. Před školou jsem viděla kosa s bílou hlavou. Fakt. Fotka nic moc, ale hlava byla bílá. Aspoň trochu. A nesnažte se mi někdo vysvětlovat, že to nějaký jiný druh. :)

V práci klientů poskrovnu. Kolegyně z Prahy dorazily. Dokončila jsem květen. Udělala spoustu práce.
Mezitím volala Lucka, že by šla ráda sama domů. Tak šla. Nákup. Taťka na RHB ke "kolouškovi" ( nová mladá mužská posila).
Neprší, sice není nijak krásně,

ale stejně jsem se rozhodla, že se konečně po dlouhé době projdu s Viki. Z preventivních důvodů pouze po silnici. Bylo mi jasné, že všude jinde bude mokro a bláto. Nechtělo se mi ji koupat, maximálně otřít tlapky. Ha, ha, ha...
V nejsvětlejším místečku je někde Ještěd.

A v mracích Krkonoše

Na jediném místě,kde jsem si byla jistá, že se nic nemůže stát jsem Viki pustila na volno. Dost pozdě jsem zjistila, že za jediným blízkým křovím je vyvezený kravský hnůj. Od malička pro Viki lákadlo, pro které nevidí a neslyší. Ne, nevyválela se v něm. Jen užírala -  asi doplňuje vitamíny po hárání. Když na mě konečně zareagovala a došlo jí, že "zlobí", snažila se to hned napravit a tak vyrazila přímo ke mě. Jenže před ní byla ona hromada hnoje. Po deštích značně promáčená, mokrá, tekoucí. Viki zapadla po břicho.
Už jsem se viděla, jak jí z toho hnoje tahám a jak po té vypadáme obě.
Naštěstí se chuděra tak lekla, že se vyhrabala sama.

Cestou domů jsme nikoho nepotkaly. Už je vykoupaná. Já taky, neb stačilo, aby okolo mne prošla a už jsme voněly stejně. Koupelnu jsem musela komplet vygruntovat. Pračka s voňavým prádlem za chvíli dopere.
Nebudete mi věřit, ale chechtám se tomu ještě teď.
 No řekněte, nemám já vlastně oproti většině lidí v zatopených oblastech velké štěstí.....
Vždyť šlo jen o ho..o, kravské...