V pátek denní, docela to šlo. Péťa zase do práce. Janička na závěr pracovní doby adrenalinový zážitek. Operace pejska, vydařená. Dobrých zpráv není nikdy dost.
V sobotu pro velký úspěch zase do práce. Zase to docela šlo, dodělávalo se to, na co není přes týden čas. A že to tedy byla divočina. Ale spokojenost s vykonaným byla, to jo. Tak snad to přinese kýžený efekt. Večer jsem odpadla, v podstatě jsem upadla do bezvědomí a probrala se až když se Péťa v neděli k ránu vracela domů. Než mi došlo, že na mobilu není datum ale čas, tak jsem měla asi dvě vteřiny radost, že mám svátek. No, však já se dočkám :)
Neděle. Změnu času ignoruju. Prostě přetočím hodiny a je to. Jen oběd byl tentokrát o trochu dýl. Odpoledne se mi nic moc nechtělo, tak jsem alespoň upekla. " Zasklenou " tomu říká můj muž.
A při tom pečení jsem měla dvě asistentky. Jaké bylo moje překvapení když jsem se po chvíli koukla za sebe. Ony dvě na jedné lavici !!! To se rovná zázraku.
Překvapily ještě víc, neb chvíli ležely dokonce hlavama k sobě. No nestačila jsem se divit.
Taťka jel k babče, potřebovala pomoct s nějakou drobnou údržbou.
Péťa odjela zase večer na VŠ.
No a já šla s Janou do kina. Takže konečně ta Divočina , která je v titulku tohohle příspěvku.
Zajímavý film, člověk má o čem přemýšlet. Jen je trochu blbý, když 12 minut před koncem se něco stane a nikdo neví jestli uvidíme konec. Jo viděli jsme....
Žádné komentáře:
Okomentovat