úterý 25. července 2017

Překvapení

Před lety jsem pracovala v ambulanci. Měla jsem tam kolegyni ve věku mé nejstarší dcery. Rozumněly jsme si. Občas hlídala Lucku, když byla po nemoci a chodila se mnou do práce. Pak nás život rozdělil, ale v kontaktu ( sice malém) jsme zůstaly.
Na sobotu mi Lucka nahlásila překvapení. A´t si nic nechystám a že budu mít radost. Vůbec jsem netušila o co jde. Vyzvídala jsem....Měla jsem pocit, že jsem na to přišla, ale opravdu to bylo překvapení.
V sobotu odpoledne se u našich dveří objevila Bára. Ano, ona kolegyně, kterou jsem moc ráda viděla já i Lucka. Kamarádka naše. Na věku vůbec nezáleží. Bylo to moc příjemné odpoledne a já jsem ráda, že mám tak šikovnou dceru a moc ráda jsem Báru viděla. Vůbec se nezměnila. Pořád je to taková milá holka jakou byla před deseti lety, kdy jsme se poznaly.


V neděli jsem ještě taky měle kupodivu volno. Ráno jsem se probudila a ouha. Nejenom, že mne bolelo pravé rameno, které mě zlobí dlouhodobě, ale ona mě bolela i levá ruka. Ale jak bolela.
Do toho zavolala Jana, že je s Maru v lese na houbách zastihl déšť a jestli se můžou stavit. No jak by nemohly. Sice jsem Marušku neunesla, ale radost jsem měla velikou.
Na houpačce je veselo.


Už lezu po čtyřech úplně všude.


Jsem celá maminka, taky mám ráda zvířátka.


Zůstaly u nás na oběd a spinkat už jely domů. A já tady potichu trpěla a řešila co dál.
V pondělí totiž denní. Nemohla jsem nejet do práce, neměl za mne kdo jít. Ráno jsem myslela, že ani nedojedu, ale práce bylo tolik, že jsem prostě musela na bolest zapomenout. Oběd jsem dojídala v šest večer a na odpolední kafe ani nedošlo.
Jediným světlým bodem tohoto dne byl večerní skype s Péťou, která je stále na Islandu. Má se docela dobře, vypadá spokojeně.
Na dnešek jsem kupodivu poprvé po dlouhé době docela dobře spala. A tak jsem spala dlouho. Zbytek volna pojmu vyloženě odpočinkově, protože večer mám noční a myslím, že bude hodně podobná té včerejší denní.

Žádné komentáře:

Okomentovat