mých obtíží je asi v nedohlednu. Kdo mě čte, tak ví, že tahle vedra špatně snáším.
Ruce bolí (ono, co si budem povídat, i záda trochu zlobí), špatně spím. K tomu teplo....Nicméně jsem se rozhodla (přes můj vnitřní boj) navštívit lékaře.
Že já tam vůbec chodila. Nabídla mi léky na bolest (mám doma zásobu), trpělivost ( tak nějak dochází), nebo neschopenku (nechci, nemyslím si, že by se něco vyřešilo, nebo jo ?).
Dobrá, tak zatím nic. Odpočívám, sbírám sílu na zítřejší pracovní den. Potom hodlám pokračovat ...
Nechce se mi rezignovat (nemám k tomu daleko), chci si ještě něco užít. Třeba se zase svézt na kole, jít na delší výlet, užívat si Marušky, jít si zaskákat na trampolínky....Je toho hodně, co mi nejde.
A to si nestěžuju, to konstatuju. Omýt okno, vyluxovat, vytřít, vyžehlit - všechno tohle a spousta dalších běžných činností je pro mne nyní problém.
Ano, chodím do práce, do celkem náročné práce, ale tam to prostě nějak jde, nebo spíš musí.
Ani nevím, jestli tohle chci publikovat. je to takový depresivní výlev mého unaveného mozku a bolavých rukou. Snad bude líp.
MUSÍ !!!!!!!
Ivo,také mívám podobné stavy!Už je to skoro rok od vyhrezle plotýnky a stále to nejsem já!Myslím,že bychom si měly co povídat!Ale věř,že nikdo jiný než my sami nám nepomůže!Stále se učím,pouštět věci,neřešit,nemyslet,odpočívat,...Jednou snad pochopime,proč a jak a konecne nám zase bude dobré!Drž se!!!
OdpovědětVymazatČítam Vás, píšete pekne a verím, že potiaže máte naozaj, buď zo záťaže, z náročnosti povolania, alebo z dôvodu, že niečo chorie...prajem návrat síl a zdravia:-)
OdpovědětVymazat