Týden čtvrtý

Najednou koukám a je pátek. Ale pěkně popořadě.

Pondělí  20.1.

Nic mimořádného se nestalo. Lucka měla odpoledne fimo hodinku ve družince. Zlatá paní vychovatelka. Vůbec už by se holkám v páté třídě nemusela věnovat. A holky spokojené. Jak jinak.

Úterý 21.1.

Práce - mám stanovenou školitelku. Teda dvě. Každá jiná, ale ono to je asi jedno. Stejně musím nejvíc sama. Pořád se setkávám s názorem, že moje volba nebyla ta nej, ale většinou od těch, kdo to ani nezkusili. Já osobně zatím nehodnotím, spíš se snažím, abych každý den pobrala něco nového. Třeba dneska jsem si poprvé sedla k PC a zkusila se v něm orientovat. Je to o zvyku, asi.

Po práci honem s Viki, aby taky holka měla nějaký pohyb. Takže asi 4 km svižnou chůzí. Vykoupat bych ji nestihla, tak aspoň očista mokrým hadrem, venku je to fuj.

Pro holky na keramiku. Před keramikou zase byly u spolužačky, která cvičí aerobik a chuděra si vyvrknula kotník.

Péťa má další zkoušku, hurá, hurá, hurá.

Středa 22.1.

Práce, docela to šlo. Provozní schůze. Zase spousta dalších informací. Nevím, jestli můj mozek má takovou kapacitu.

Navíc řešení nesmyslných dohadů na téma nálada spolupracovnic. Ach jo. Jednu kolegyni jsem kousek svezla a ejhle zase jiný pohled na ni :).

Péťa přijela domů, další zkouška hotová.

Čtvrtek 23.1.

Vcelku klidný pracovní den.

Lucku na hudebku, na nákup. Domů. Z hudebky Lucku vyzvedl taťka.

Pátek 24.1.

Hned po ránu trochu krizová situace. Jedna kolegyně se hodila marod. Takže jsem vyfasovala hnedle dvě funkce. Udělat nejnutnější práce za onu kolegyni a snažit se pomoct kolegyním. Jelikož té práce (obojí) bylo docela dost, zůstala jsem s nima až do večera. Ale myslím, že to bylo ku prospěchu věci. 

Jen jsem večer padla zkolena únavou. 

Nutno podotknou, že tohle všechno by nešlo bez mého muže, který mi neskutečně pomáhá a podporuje mne. Za to mu patří můj veliký dík.

Aby byl týden úplný

musím aspoň stručně doplnit neděli.
Celý den jsme zalezlí doma a jen tak se poflakujeme. Do toho prádlo, jídlo, škola atd.
Volal strejda, teta je doma z nemocnice, ale dobře jí není.
Taky mi po ránu umřel mobil, rok fungoval bez chybičky, asi mi to dělá naschvál. Ještěže mám moc šikovného muže, snad mu domluví. Zatím mám náhradní.
Taky můj šikovný můž měnil až vyměnil.
V pátek dovezl starší, ale velmi zachovalý krosový trenažér ( rozuměj lepší Orbitrek ).
Prý si jako bude zvyšovat fyzičku, jo, jo asi krize středního věku :), a dneska se mu podařilo udat náš starý lapač prachu ( rotoped). Jen jsem zvědavá jak to dopadne a kam nový přístroj umístíme.

Nejen prací živ je člověk

 a proto dnes, když vykouklo sluníčko bylo rozhodnuto, že doma sedět nebudeme.
Plány nám trochu pokazilaJana, protože si chtěla půjčit Viki. A nakonec se to ukázalo jako dobrá volba.
Viki tedy byl sbalen baťůžek a odjela už dopoledne na výlet.
My jsme se sbalili po obědě. Daleko jsme nejeli. Zase Besedice, jiná trasa.
Tentokrát jak já říkám vyhlídkový okruh. Po spoustě šedých nudných dnů dneska bylo nádherně.

 Po cestě lesem jsme a skalami jsme došli opravdu na vyhlídky a mohli jsme se kochat.
V údolí Malá Skála a Panteon, v pozadí Ještěd. Na druhou stranu k horám byla opět inverze.

Po vyhlídkách zase kousek lesem.

A protože bylo krásně, vyšli jsme ještě na Sokol, abychom se podívali na Suché skály.

 A cestou k autu už se s námi sluníčko loučilo.

Prostě jsme si užili nádherné odpoledne.
Viki byla vrácena v původním stavu a prý si to taky užila.
Večer ještě taťka dovezl babičce nákup.
Péťa zůstala na bytě a učí se ke zkouškám. Docela nám tu chybí.

Týden třetí

Pondělí 13.1.

Den jako každý jiný. Do práce, z práce.

Lucka zůstávala ve škole dýl, pracovaly ve družince s fimem. Péťa odjela na zkoušky.

Úterý 14.1.

Dnešek by se dal nazvat velkým stříbrným dnem. Dneska je to totiž 25 let, co to s mým milovaným, hodným mužem táhneme oficiálně spolu. Oslava nebyla žádná ( my si na to nepotrpíme, jsme rádi, že je nám spolu dobře), kytku jsem ale dostala.

V práci jsem byla o trošku dýl, pak rychle s Viki na procházku, aby taky holka měla nějaký pohyb.

Pro holky na keramiku, telefon se strejdou, teta zase v nemocnici. Janě není dobře, Pétě se nepovedla zkouška, jsem unavená. Pozitivní rozhovor se známou JV.

Středa 15.1.

V práci fofr, hodně všeho. Zůstávám o dvě hodiny dýl, jinak to asi nešlo. Tak snad jsem byla užitečná.

Taťka dnes pro změnu jel dřív, takže mohl v klidu vyzvednout Lucku po hudebce.

Stavila se Jana na kafe, pořád jí není dobře a v práci toho má taky moc.

Čtvrtek 16.1.

Co jiného, než práce. Chystá se kontrola a spory o blbostech jsou unavující. Práci jako takovou snad časem pochopím a zvládnu, ale tohle je ubíjející.

Po práci vezu Lucku na hudebku, vidím se s Janičkou. Rychlý nákup, taťka vyzvedne Lucku a scházíme se v kavárně na palačinku. Aspoň nějaká malá oslavička.

Bohužel Pétě se nedaří, zkouška zase nevyšla. A mě to štve, protože se učí a učí, kdyby na to kašlala....

Ach, jo!!

Pátek 17.1.

Jak jinak, práce. Konečně mám razítko se jménem a nemusím to všude vypisovat.

Z práce chvátám domů a totálně odpadnu. Změna je to pro mne veliká a nejsem nejmladší, že.

Péťa má konečně první zkoušku, hurá !

A jelikož se potřebujeme s Luckou užít, spíme spolu v obýváku.

Týden druhý

Pondělí 6.1. 

Na tři krále..., no nevím v práci pocit jak kdybych tam byla poprvé. Jediná pozitivní chvilka, když jsme odstrojovali na oddělení stromek. Jinak jsem jak Alenka v říši divů.

Odpoledne chvíli s Luckou a Viki na prochajdu. Navečer montežehlo. Stavil se u nás brácha, jsem se divila.

Rychle udělat sýrovou roládu na zítřejší posezení. Nákup až večer místo cvičení. To už fakt nedávám, jsem utahaná, vyčerpaná. Navíc hodně podobně je na tom Lucka, nemůže usnout, nějak jí ta změna nesedla.

Úterý 7.1.
Hrozná noc, Lucka nemohla spát, já samozřejmě ponocovala s ní.
V práci o trochu lepší, dokonce jsem byla schopna něco udělat samostatně.
Lucka měla keramiku, já posezení ve škole, tak jsme se jen míjely ve dveřích. Zanedlouho uplakaný telefon, tak honem domů. Mluvíme, mluvíme, ale moc to nepomáhá.
Další probdělá noc. Z Lucky nakonec vypadne, že se tu po ránu sama bojí. A to tak, že velmi. Bydlíme skoro na samotě, ráno tma, se ani nedivím. Je ještě malá. Tudíž docházíme k názoru, že takhle to nejde a taťka bude alespoň dočasně chodit do práce dýl. Ještěže si může upravit pracovní dobu a je tak skvělej, že to udělá. Místo v půl třetí teď bude domů jezdit až v půl pátý.
Nejvíc mne štve, že jsem svým rozhodnutím ovlivnila chod a klid celé rodiny. Ach jo.
Péťa má obaváný zápočet, hurá, aspoň něco pozitivního. A lodičky, po kterých toužila :)

Středa 8.1.
Ač jsme toho moc nenaspali, tak to vypadá, že se vše uklidňuje.
V práci fofr, dobré spolupracovnice, docela to šlo. Sice jsem ještě pořád dost mimo, ale snad....
Lucka šla sama na nauku, já mezitím nákup a pak už domů. Jsme nevyspalé, unavené, ale Lucka mnohem klidnější a v pohodě. Chvíli po taťkovi přišla i Janička. Ta toho má v nové práci taky nějak moc.

Čtvrtek 9.1.
Ráno už v naprosté pohodě. Tak aspoň, že tak.
V práci dost mazec spousta příjmů, operantů i propuštění. Pomalu se začínám orientovat, ale sama bych to nedala, to teda ne.
Lucka šla sama domů, po světle není  problém. Stíhám jí převézt na hudebku, nakoupit, donést Janě balíček a ještě krátkou prochajdu s Viki. Lucku vyzvedne taťka a když přijdu domů máme návštěvu, známého.
Péťa přijela domů z VŠ.
Večer už pohodička, jdeme brzo spát, jsme unaveni všichni.

Pátek 10.1.
V práci, nevím jak to napsat. Práce tak akorát, nebyli operanti. Jen se stále řeší správně vedená dokumentace a kolegyně musí kontrolovat papíry - práce navíc. Jsou z toho otrávené a do toho já, co se furt na něco ptá....Snad bude líp.
Lucka šla sama domů, ještě nesla Šárce úkoly. Odpoledne jsme už jen doma v klídku a pohodě.

Sobota 11.1.
Ráno dospáváme celý týden. Zrušila jsem cvičení, prostě musím někde ubrat, zatím.
K obědu dělám naše milované bramborové placky. Taťka zatím dojel nakoupit.
Po obědě s Luckou a Viki na prochajdu a potom jsme zrušili Vánoce.
Nechali jsme si jen jedna světýlka v okně v obýváku.


Neděle 12.1.
V noci foukal vítr, další lahůdka na moje pocuchané nervy...
Z plánovaného odpoledního výletu tedy není nic. A tak se jen tak poflakujeme doma.
Pevně věřím, že další týden bude trochu veselejší.

Týden první

  Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. 

No, tak to potěš koště. Venku hnusně, nálada nijaká, celý den jsme nevystrčili nos z domu.

Vlastně jo, taťka byl odpoledne na chvíli u babičky.

  A hned ve čtvrtek hupky šupky do nové práce. Obavy mám a velké. Ale rozhodla jsem se...

Vyřídila jsem nějaké úřednické úkony a snažila se ostatním na oddělení alespoň práci nestěžovat.

Cestou domů jsem se naposledy stavila ve staré práci, udělala rychlý nákup a hurá domů.

Taťka měl mít dovolenou, ale den strávil taky v práci. Oni je totiž přes svátky vykradli....

A večer na Jumping, nějak ten stres ze sebe dostat musím. 

  V pátek zase do práce. Po návratu domů jsem sebrala Lucku a Viki a honem, dokud je světlo a trochu počasí na prochajdu. Aby Lucinka nezapomněla k čemu má nožičky.
Leden a ovce se klidně pasou venku

Praští, nebo ne? Zapojené to bylo, ale nepraštilo.

 To bílé v dálce, to jsou Krkonoše.

Hezky jsme se prošly.

  V sobotu ráno jsem neodolala a zase frčela na Jumping, ještě před tím rychlý nákup. 

Po obědě jsme se sebrali a jeli na výlet. Besedické skály. Já prostě tahle místa miluju.

Dvě hodinky venku a hned nám bylo líp. Všem.

A je tu neděle. Dopoledne montežehlo a vaření. Lucka konečně dodělala úkoly do školy.

Péťa se rozhodla, že jede hned po obědě a bude se na bytě učit na zkoušky.

Lucka a já bereme brusle a hurá na led. A že nám to dneska šlo.

Po návratu už jen přípravy do školy a práce. To jsem teda zvědavá, jak to malé zlatíčko zítra ráno samo vstane a půjde do školy.