Vranov - nejrozsáhlejší skalní hrad

Dneska po noční bylo v plánu opět sbírání jablek.
Jenže já potřebovala vypadnout. Vyčistit si hlavu....
Lucce se nikam nechtělo, nojo teenager...
Tak jsme se s mužem sebrali a jeli nedaleko na skalní hrad Vranov - Pantheon.
Prima to bylo. Zpočátku svítilo sluníčko, ale postupně se zatahovalo.
Nicméně teplo bylo pořád. Fotky jsou bez jakékoli úpravy.
Cestou ku hradu

Vstupní brána ( aneb světlo na konci tunelu)

A teď už se jenom kocháme...

 A lezeme do schodů

 A slézáme dolů a nahoru

 Výstup k nejvyššímu místu, ke kříži

 Rozhled od kříže

V pozadí Suché skály

Malá Skála

Jen tak ...

V prvním patře se koná výstava

A cestou od hradu jdeme ještě na vyhlídku,

odkud je rozhled na Malou Skálu.
Směr k Železnému Brodu

Suché Skály

Maloskalský zámek

Ku Praze (Turnovu)

Žlutá plovárna

A naše poslední zastavení

Ba ne až tady, pohled na vyhlídku z mostu přes Jizeru

Oslava

nebo spíš malé rodinné posezení při příležitosti Lucčiných třináctých narozenin.
Přivezli jsme si babičku na oběd. Přišla i Janička s přítelem a Cipískem.

Po obědě jsme Lucce popřáli. Fakt už je velká....

A hlavní dárek. Přála si strakatou myš, tak ji dostala. A všechno, co by taková myš mohla potřebovat.
Radost měla...

Odpoledne myslím bylo v pohodě a v pět jsem musela do práce.

Dnešní den trochu pokazil fakt, že je to šest let, co umřel taťka. Taky to byla sobota, taky bylo venku hezky. Péťa šla tenkrát tradiční pochod maturantů, který se dnes taky konal. Taky byla naplánovaná oslava Lucčiných narozenin. Tenkrát to zachraňovala Janička s taťkou. Já měla jiné starosti.
A i když už je to tolik let, pořád to bolí a táta ( i máma) mi chybí.
Poslední narozeniny.

Záhada

ale jen malá.
V pátek jsem měla volno. Připravovala jsem sobotní oslavu. Něco uvařit, něco upéct, trochu poklidit.
Během dne volala Jana, že dostala zprávu, že jí bude doručen balíček k nám domů.
Nevěděla o co jde, divná byla i doručovací adresa. už dávno jí sem nic nechodí.
Balíček opravdu přišel. Přesně pro naši Janu.

Po uveřejnění fotky na FB se situace rázem vyjasnila.
Dodatečný dárek k narozeninám od Péti.
Odpoledne jsme jeli s taťkou pro "věcné dary" pro Lucku do sousedního města.
Při té příležitosti jsme navštívili místní cukrárnu, která byla asi před dvěma lety oceněna jako nej...
No, káva byla dobrá. Voda k ní v dost ušmudlané skleničce. Lžičku jsme nedostali.
Zákusek vypadal hezky, ale chutnal dost lacině, až vlastně spíš nechutnal. Na desertní vidličku paní taky nevzpomněla. Čokoládička ke kávě byla šedivá až běda.
Náladu nám to nezkazilo, nakoupili jsme co jsme potřebovali ( Jana předem zamluvila) a pospíchali jsme domů.
Večer jsme šli totiž do divadla. Na co ? Na Cry baby cry, více třeba tady.
Hezké, takové veselé, ale zároveň hodně pravdivé to bylo.

Třináct

Tak tolik už je naší nejmladší. Strašný jak to uteklo.
Už je z ní slečna puberťačka, ona říká teenager. Budiž.
Nejstarší Janu i mě už přerostla. Má svůj názor, svůj styl a to je dobře.
Pořád to ale bude náš benjamínek. Bez ní by byl život o hodně chudší.
A tak jí přejem, ať se jí ve všech směrech daří.
Oslava bude, ale až o víkendu. Dneska se jen na chvilku stavila nečekaně Jana.
Takový malý "sendvič". Jen Péťa chybí.

V práci jsem měla prodlouženou krátkou (zas nějaký nový výmysl), ale upřímně jsem tam byla chvílemi trochu přebytečná. V mezičase, kdy Lucka byla na klavíru jsme s taťkou po dlouhé době zašli na kávu.
Pizzu jsem dovezla domů a snědli jsme si ji v klidu a pohodě.

Konec září

utekl jako mávnutím kouzelného proutku.
Nedělní denní (27.9.) docela šla, ale je to prostě celý den v práci.
Taťka s Luckou byli zkontrolovat Bertíka a babičku. Oba jsou v pořádku.
Pondělí se neslo ve znamení volna. Tedy pracovního. Doma je pořád co na práci.
Večer jsem šla cvičit. Konečně mi vychází služby, že můžu chodit cvičit pravidelně.
Pohled z okna při odchodu na cvíčo.

Úterý jsem byla zase doma , ale jen před noční. Mimo jiné jsem objevila na stránkách jednoho útulku pejska. A rázem jsem se zamilovala.

 Když jsem totiž byla malá, toužila jsem po malém černobílém pejskovi. Živý u nás nepřipadal v úvahu, a tak jsem jednou dostala plyšového. Je hodně starý, už se trochu rozpadá, ale asi mi zůstane napořád. Jmenoval se Šaryk. Vidíte tu podobu ?

 A tenhle pohled se mi zase naskytnul, když jsem se vracela ve středu ráno z noční.
Mimochodem, ráno dost mrzlo, musela jsem škrábat okno na autě. Brr!!!
Chvíli pospat a hurá na kávu s kamarádkou.
Hodně jsme si toho řekly, ale stejně si to musíme někdy dopovědět :)

Podzim

Tak ten začal právě ve středu, dle kalendáře. To jsem po noční trochu zaspala. Bylo to výživné, některým situacím se musím smát ještě teď, ač vlastně úsměvné moc nejsou. Ale to tak prostě někdy je. Negativní si otočíme v pozitivní, pak to jde, jinak bychom to třeba neustáli.
Jakmile vyrazím s Viki na prochajdu, naskytne se mi tenhle pohled.

A když se vracím z noční, tak zase tenhle. Obloha byla úplně rudá, ale než jsem dojela domů a mohla fotit, bylo z toho už jenom tohle minimum.

Ve čtvrtek volno. Plány veliké (jsem to tady chtěla zkulturnit), ale už ráno nebylo Lucce nejlíp. Do školy jsem ji stejně dovezla ( vezla jsem sběr, tak to přeci nezruším), ale o velké přestávce už si pro ni zase jela. Fakt jí nebylo dobře.
Takže jsme byly spolu hezky doma.
To Fíbí ta ne, ta je pořád venku. A když už doma je, tak si hezky spí.

Pátek ve znamení nevím co dřív a večer pěkně na noční, tentokrát to bylo mnohem klidnější.

V sobotu jsem se prospala, naobědvala a šli jsme s mužem sbírat jablka. Je jich letos hodně a padají a padají. Ve vedlejší vesnici vykupují - 2 Kč za kilo. I kdyby nic nedali, alespoň je to kam odvézt.
Nějak zapomínám fotit. Tak až budu sbírat příště, snad zdokumentuju.
A zítra hurá zase na denní. Jo to se někdo fláká v týdnu a pak si chodí do práce v neděli, že.

Zase jenom

heslovité shrnutí.
Pátek - pořád mám volno, na výlet by se chtělo, ale taky musím občas udělat něco doma.
            Strakapoud klove pořád

            a koupili jsme obr rohlík za normální cenu.

Sobota - konečně v práci ? Docela jsem se těšila, fakt.
Neděle - zase doma, ráno procházka s Viki a pak už jenom nudné záležitosti a povinnosti.
               Nějak mě po těch letech zmáhá.
Pondělí - zase den, s úplně novou kolegyní. To by šlo, jen ta třetí do počtu nám nějak neseděla.      Nicméně to bylo tak nějak v pohodě. Na skok domů a pak na víc skoků na cvičení. To taky docela šlo. Jen některé informace nemohu vstřebat. Ale snad se vše vysvětlí a bude to OK.
Úterý - užívám si klidu doma. Jdu na noční. Informace doplněny, ještě nejsou úplné, ale zatím je to OK.