Řím - den třetí

Měly jsme plán. Vatikán. Dokonce jsem vymyslela, jak se tam dostaneme. Jenže ouha, stávka dopravců. Metro zavřené, autobusy nejezdily. Takže změna. Hezky pěšky do historického centra.

Důkaz, že jsem tam taky byla....

A jdeme dál

Pořád je na co koukat a je těžké vybrat jen pár fotek.

Asi moje nejoblíbenější místo v Římě. Prošli jsme tudy vlastně každý den...

 Prostě Řím

A zase o kousek dál

 Piaza Navona, tam jsem chtěla, velké náměstí, tři kašny...

Kaluže, tak ty nás hodně bavily

A ještě pohled na Vatikán, tak snad zítra se to podaří.

Dle fotek je vidět, že i sluníčko občas bylo. A zase takovým docela pohodovým tempem cca 12 km.
Na oběd jsme tentokrát zašly na těstoviny a cestou domů jako již tradičně nákup.
A "doma", doma se nám Maruška po tom celodenním putování rozchodila úplně sama.

 Doposud chodila s někým za ruku. Krásný den to byl.

Řím - den druhý

Na čtvrtek hlásili vytrvalý déšť. Nechtěla jsem sluníčko, jen jsem chtěla, abychom mohly ven a nemusely nad sebou nosit deštníky. Plán jsme neměly vůbec žádný.
Nedaleko našeho ubytování měl být park a za ním něco jako zoo park. Tak jsme se rozhodly, že to zkusíme. Bylo pod mrakem, ale nepršelo. Komentářů asi netřeba.

Zcela náhodně objevená galerie moderního umění.

 Pohled zpět.

Kašny byly ve velké oblibě, škoda, že byla zima.

A najednou historické centrum

Většina náměstí je hodně rozlehlá.

Španělské schody

 a pod nimi typická fontána ve tvaru lodi.

Pohled shora.

Hlad jsme taky občas měly.
Všechny stejné a přesto každá jiná.

Fontána di Trevi.

Pantheon

A pohled zezadu.

Trocha historie....

 A zase kašna

Začalo se stmívat, tak už jdeme pomaličku domů.

Klidným tempem, v pohodě nachozeno cca 12 km.

Řím - den první

To bylo tak. Péťa hodně cestuje. To všichni víme.
Kdysi jsem před ní pronesla, že bych taky někam ráda.
Nikdy v životě jsem neletěla letadlem a v zahraničí jsem byla pouze jednou, ještě za svobodna s kamarádkou z práce, v bývalé Jugoslávii na výjezdní doložku (starší generace si pamatuje).
Letos pod stromečkem byla obálka. V obálce křížovka a tam jsem si vyluštila, že prý Řím.
Křížovku luštila i Lucka a Jana s Maru. Takže velká dámská jízda. A abych se z toho šoku neměla čas vzpamatovat, tak odlet byl už 10.1.2018. Moje nová skvělá šéfová situaci pochopila a hned druhý týden v práci mi dala volno.
Nastal den D. Abychom s dostali na letiště, museli jsme si půjčit vícemístné auto. Taťka byl tak hodný, že nás odvezl.
Velká výprava.

Největší cestovaletka.

Moje...

 Samozřejmě, že jsem v Praze na letišti při kontrole pípala. Takže prohlídka, stěr na drogy, no holky se mohly potrhat smíchy. Do letadla mne nakonec pustili. Dokonce i k okýnku jsem mohla.

A už jedem busem z letiště do Říma. Maruška zvládá vše naprosto v pohodě a s klidem.

Z hlavního nádraží pěšky na ubytování.

To jsme měli takměř v centru města. Naprostý luxus Péťa zařídila. Každá, včetně Marušky, svoji vlastní postel, kuchyňka, sprcha. I televizi v Italštině jsme mohly sledovat. To je tedy dost legrace, třeba reklamy, které znáte z Čech....
Navečer ještě sehnat nějaké jídlo a jelikož byla docela brzo tma, nechali jsme vše na dny další.

Další dny

nového roku si byly dost podobné. Do práce, do školy. Odpoledne tak trochu příprava do práce, přeci jen je to pro mne trochu nové, tak abych se zorientovala.
A jelikož se  v práci hodně přesunuju autem, tak mám někdy docela pěkné výhledy. To třeba když se rozhodne chumelit. Jsou místa, kde jdu pěšky a jsem ten den jediná :)

Pak jsou i místa , kde jedu a jsem taky skoro jediná. Ale ta romantika, no uznejte.

A jsou místa, kde sce někdo jezdí, ale vidět toho moc není.

A taky se mi občas stane, že mne někdo vítá.

 Občas dělám i takové běžné činnosti, že peču boty.

Volný víkend. Jak já si to užívala. Celý týden spát v noci, o víkendu nikam nemuset. Dělat si co chci.
Žádný stres, únava mnohem menší. Prozatím, i když se teprve sžívám s novým rytmem života, jsem spokojená.

Nový rok 2018

A s ním pro mne zase velká změna. Ze směnného provozu, který mne velmi v posledních měsících unavil, jsem naskočila do nové práce hned první den. Práce pouze na ráno, ale je jedno jestli jaký je den. Vyrazit musím denně. Jo, o víkendech a svátcích se budeme střídat, ale hned první den roku jsem dostala já. A vlastně mi to ani nevadilo. Počasí docela rozumné. Práce tak akorát.

A jalikož jsem skončila docela brzo, nabídla jsem Janě, které už bylo líp, ale ještě to nebylo onon, zda nechce alespoň odpoledne pohlídat Maru.

A tak jsme s dědou došli nakrmit kačenky, které jsou letos dost přejedenéa ni moc nechtěli.

Doma jsme zkoušeli krmit dřevěnnou kočku, které se Maruška ještě nedávno bála. Mimichodem, taky toho moc nesnědla. To Viki hlídala, jestli nám něco neupadne, ta by tedy neodmítla.

A Maruščina největší zábava ??? Dědeček po letech opravil hodiny. A BIM BAM, tak to by mohla poslouchat pořád.

Marušku jsme večer v pořádku odevzdali mamince, která si odpočinula a za svitu měsíce se vrátili domů.