Den po dni

plyne a nějak se podobají jako vejce vejci.
Nějak mne už nebaví psát, že je zima, že chumelí, že mi není dobře.
Vtipy na téma počasí, které kolují po internetu jsou fajn, ale sluníčko nějak nepřivolávají.
Jediné, co mne asi jako jediného člověka v této republice potěšilo je změna času. Já to beru pozitivně.
Ač o hodinu míň, tak máme víc. Je delší den, dlouho světlo. Mě to takhle vyhovuje.

Velikonoce ?

Kdeže. Vánoce to jsou. Jen dárky nebudou.
Pořád si domlouvám, že to je prima, že Velikonoce jsou bezva. No, nějak mi to letos fakt nejde.
Snažím se odpočívat a relaxovat. Choroba se zdá u mne na ústupu, ale nechci to pokoušet.
U mne na ústupu, u manžela na vzestupu. Lucka zatím OK. Jen se nudí, se jí nedivím.
Péťa byla pracovat, zítra jde asi zase. Zima, nezima, v zahradnictví je jaro.

Pátek

mohl být volným dnem. Jenže jedna " milá" bytost se rozhodla jinak. Tak jsme s mladým kolegou pracovali. Myslím, že docela úspěšně. Hotovi jsme byli včas.
V klidu jsem nakoupila a hurá domů.
Na Velikonoce to nevypadá, spíš na Vánoce.
Fotka s dnešního rána.

Zcela upřímně se přiznám, že mě neberou ani jedny svátky, asi jsem nějaká divná.
Navíc choroba ne a ne mě opustit. Nálada takměř na bodu mrazu.
Aspoň, že to dítě nejmladší je šikovné a doma to zvládá.
Dneska si k obědu uvařila sama krupicovou kaši. Šikulka moje.
A odpoledne jen tak doma, nějaké žabky, trocha vaření.
A ještě pro zajímavost. Tlapka ve sněhu kočičí, naší Míny.

 A psí, naší Viki  Možná, kdyby to viděl nějaký odborník, tak by se přel, že to není pes. Je . Bez drápků.

Už dlouho

jsem nedržela v ruce foťák. No, jo, ale co fotit.
Venku nic moc, člověku není dvakrát nejlíp, tak tam ani nejde.
Tak jsem si usmyslela, že vyfotím ptáčky u krmítka. Máme jich tady spoustu a živí se, jak kdyby zima teprve začínala. Jen hejly tu máme minimálně tři. Ale jakmile vytáhnu foťák, tak ani jeden...
A vyfotit ty malý opeřený potvory, tak to je teda umění.

Dlouhá středa

a to doslovně.
Práce, práce, práce. Dnes náročná na psychiku, nevím jestli je to mou chorobou, ale občas jsem měla pocit, že mluvím s mimizemšťany. No, nic.
Abych mohla zítra zůstat doma, musím uklidit, vytřít a připravit vše na pátek.
Přichází Jana. Jejím nepřítelem je čas. Má toho hodně. Kdo nemá... A tak, abychom se viděly aspoň chvíli, tak povídáme u mě v práci, asi hodinu. Pak ještě drobný nákup a půl sedmé jsem doma, uf.
Jsem ráda, že se můžu natáhnout. Je mi trochu líp, ale jde to pomalu. Jo, kdybych zůstala týden v posteli...
Stejně to nejde, Lucka, Viki. Jsou povinnosti, které nejdou zrušit. A navíc taťkovi je hůř, tak se o to musíme nějak podělit.
Snad si zítra oddechnu.

Setrvalý stav

Tak asi tak. Ani hůř, ani líp.
Dopoledne do práce, odpoledne do postele.
Ke vší smůle se to vrací taťkovi. Asi na sebe moc prskáme.
Lucka se zatím drží.

Nějak

nevím, co už psát.
Myslela jsem si, že dnes jedu do Lysé naposledy, ale ne, moje cesty pokračují.
Myslela jsem si, že mi bude líp, ale ne, spíš naopak.
Myslela jsem si, co všechno dnes udělám, ale ne, nejde to.
Holt samá pozitiva.

Léčbu

jsem si včera určila sama. Po zjištění, že k obvoďákovi se asi nedostanu a na pohotovosti slouží ortoped jsem usoudila , že moje možnosti a schopnosti na můj včerejší stav musí stačit.
Asi jsem zvolila správně, neb můj stav se od včera zlepšil. Ne, není mi úplně dobře, ale začínám fungovat.
K obědu jsme dali zbytky od včera a odpoledne jsem se dokonce odhodlala na předem smluvenou schůzku.
Tyhle nedělní sedánky by měly být k mému prospěchu, ale zatím to tak nevypadá. No, snad se to zlomí a půjde to. Musím vydržet a doufat v lepší zítřky.
A jinak bych to shrnula slovy z jednoho seriálu : Je to dobrý, všechno žije.
A jak jsem před chvílí zaslechla v TV hledá se jaro. Už aby bylo, určitě bude líp.

Venku slunečno

A mě je to vlastně jedno.
Rýmička si se mnou hraje. Změnila se v urputný kašel, který je jeden den na ústupu a druhý zase zaútočí. Dnes tedy ve velkém stylu. Za celý den jsem z postele skoro nevylezla. Neměla jsem sílu.
Ještěže mám šikovného muže a ještě šikovnější Lucku.
O všechno se tady postarali, dokonce i štrúdl upekli. Šikulíni moji.
Zato prostřední, ta se ani nezeptala jak mi je. No jo no, co bych chtěla že jo.

Změna

byla dnes v práci. Přijel jeden milý kolega, který jezdí sporadicky, což je velká škoda.
To jsme vám byla dvojka. Když nekašlal on, tak já, když jsem nekýchala já, tak on.
No fakt to bylo k popukání. Do pracovního procesu jsme tedy nepatřili ani jeden.
Ale bohužel, situace je jiná...Tak jsme si aspoň po práci zašli na výborný oběd a probrali jak jde život.
Zdrbli jsme kdekoho. Pak, že s mužským to nejde. Jde , naprosto skvěle.
Lucka byla dnes na odpoledne u Šárky, my s taťkou zařídili potřebné, zašli k prvnímu místnímu referendu a pak se tak nějak opakoval včerejšek. Uložila jsem se do vodorovné polohy.
Ale líp mi je, to jo...

Původně

jsem ani nechtěla do práce jít. V noci nespím, kašlu, krk bolí, rýma neustupuje, brr.
Jenže tu práci za mne nikdo neudělá, že jo.
Odpoledne odvézt Lucku na hudebku, nakoupit šel taťka a po návratu domů jsem lehla a ani se nehla.
Už dlouho mi nebylo takhle blbě.
Na chvilku se tu otočila Janička, aspoň nějaká vzpruha.
Tak jen doufám, že už se to začne obracet k lepšímu.

Držela jsem dveře Vladykovi

Ale pěkně od začátku.
Sněhobílé ráno a moje nachlazení (v noci jsem kvůli kašli moc nespala) mi po ránu moc optimismu nedávalo.
Do práce jsem dorazila s předstihem, ale dost brzo po mém příchodu se otevřely dveře a přijela "výpomoc", kterou jsem nečekala. V zápětí dorazil i šéf. Docela jsem zvládala, ale dobře mi nebylo.
Před 13:00 volá Lucka, že si zapomněla tašku na hudebku a keramika odpadá, paní učitelka je nemocná.
Jelikož šéf odešel na jednání a my měli polední pauzu, skočila jsem do auta, vyzvedla Lucku, tašku a hurá zpátky. Stihla jsem to na minutu přesně.
Z práce si mne vyzvedla nejen Lucka, ale i Janička a taťka.Takže jsme se přesunuli domů na kafe.
Hezké odpoledne. Dokonce se na chvilku přidala i Péťa.
A navečer do divadla. Na Kapsy plný šutrů. Dost dobrý to bylo. Dobře strávený večer. Díky Hašlerkám jsem snad ani svým kašlem moc nerušila.
A při odchodu jsme se mezi dveřmi potkali s odcházejícími herci.
Takže jsem fakt držela dveře Vladykovi a Holubovi a ještě mi pořáli dobrou noc.

Dnešní ráno

bylo takřka vánoční. Dokonce i taťka musel ráno vyfrezovat, abychom vůbec vyjeli.
Takže pro porovnání foto z dnešního rána.

Do práce jsem musela, klienti byli ojednáni. Ale dobře mi není. Celé odpoledne se válím a zatím nemám pocit, že by se to lepšilo.
A aby se to nepletlo, tak zase chumelí.

Slunečné ráno

ani trochu nenaznačovalo, co bude odpoledne.
Dokonce jsem musela hledat sluneční brýle, aby se mi dobře jelo do Lysé.
Práce byla v pohodě, kluků neposlušnejch dneska hodně.
Na cestu zpátky bylo zamračeno, u Boleslavi jsem nasazovala žluté brýle.
Nevím, co mne to napadlo, ale vzala jsem to přes Kozákov a tam už chumelilo jako o život.
Vyzvedla jsem Lucku, rychlý nákup a honem do tepla k čaji. Rýmička holt trápí...
A trocha historie pro ty, kterým to bílé fuj venku připadá k dnešnímu datu nepatřičné.

12. březen 2006

16.březen 2010

Už včera večer

se mi zdálo, že se něco děje. A taky že jo. Rýmička, která potrápila taťku, přeskočila na mne. A to jsem si libovala, že jsem tu zimu letos přečkala bez smrkání.
Vzhledem k tomu, že venku bylo sice krásně, ale celý den fičel vítr, tak jsem nos vystrčila jen na předem naplánovanou akci. Chodím tam ráda, i když zatím to nemá valný efekt. Třeba se to poddá a výsledky se dostaví, uvidíme.
Úspěšně jsme dokončily s Luckou všechny úkoly, všechno zopakovaly, tak doufám, že rýmičku nechytí taky.
Prostřední už zase chodí o víkendech pracovat a nejstarší vaří a peče o stošest. Mám se od ní co učit. Šikulka jedna. Asi si dělá zásoby na cesty a to je dobře.

Procházka

Dopoledne jsme s Luckou ještě pokračovaly na úkolech.
Měla totiž domluvené odpoledne u Šárky a to jsme nechtěli rušit. Po obědě jsme tedy vyrazily. Vzala jsem Viki , dovedla Lucku k Šárce a šla se v tak krásném počasí projít.
Fotky berte jako ilustraci dnešního dne. Foceno špatným mobilem, zapomněla jsem foťáček.
Cesta ještě zasněženým lesem

Ta potvora chlupatá, jak je dál od domu umí být i na volno a krásně se vrací...Běda jak bych ji vypustila u domu. Tak vezme čáru a je pryč.

 Některými sceneriemi jsem byla unešena, na fotce to tak nevypadá, ale v reálu jsem si to fakt užívala.

 Kdo chce lyžovat,může, Krkonoše stále bílé.

Azúro

 Prostě jen tak, nádhera...

Daly jsme asi 5km, dnes bez bot a nožky v pohodě,  a doma vanu, obě...
Po vaně ještě trocha žehlení, vyzvednout Lucku a pak hurá za Bárou.
Dlouho jsme se neviděly, dlouho. Sešly jsme se na půl cesty, tak jako obvykle a chtěly zajít na něco dobrého do našeho oblíbeného Bajo grilu.
Jenže smůla, ten je v rekonstrukci. tak jsme zapadly do první restaurace co jsme potkaly.
Spokojené jsme byly. Výborný čaj, výborné jídlo.
Probraly jsme toho spoustu. Jsem moc ráda, že ani ona nepříjemná ( nakonec se ukázalo, že ne až tak velmi) zkušenost nás nerozdělila a pořád si máme co říct. Jen by to chtělo vidět se častěji. Je mi jasné, že je to nereálné, ale přát si to můžeme.
Díky Báro za hezký večer.

Překvapení

mne čekalo po ránu v práci. Místo šéfa přijela mladičká kolegyně. Měla docela obavu, jak to tady sama zvládne. Zvládla a v pohodě.
Stavil se za mnou muž, který měl dnes školení. To skončilo brzo a tak mohl jet domů za Luckou.
Té už je dobře, takže jsme se odpoledne pustily do úkolů, které jsem jí ve škole vyzvedla. Paní učitelka je v tomhle trochu drsná a vyžaduje doplnění takměř všeho. Uf, nic složitého, ale za tři dny toho probrali docela dost.

Zoubky, zoubečky

Na našem maloměstě vypukla panika. Většina zubařů končí, noví nejsou. I přehlásili jsme se do nově otevřené ordinace vzdálené cca 20 km.
Je zvláštní, že pokud jsme chodili k "naší " paní zubařce ( se kterou jsme byli skoro 20 let velmi, velmi spokojeni), měla jsem zuby OK.
Po první návštěvě u nového pana doktora ( mladý, sympatický a příjemný) jsem se dozvěděla, že mám nějaké skryté vnitřní kazy a špatně udělané plomby ( vše mi bylo vysvětleno a ukázáno na RTG).
Zuby potřebuju a nehodlám shánět pohotovost někdy v noci, nebo o dovolené, proto jsem dnes dopoledne zcela dobrovolně, už podruhé, zasedla do zubařského křesla.
Byla jsem tam skoro dvě hodiny a mám " nové" 4 zuby, brr.
Cestou zpátky jsem se stavila u babičky.
Lucka zůstala ještě doma, neb taťkova rýmička narostla do obřích rozměrů.
A jelikož má zítra důležité školení, tak se dnes léčil.
Po návratu od zubaře jsem musela na chvilku do práce, slovo dalo slovo a už jsme seděly s Janičkou v kavárně na čajíku.
Jo, a radost jsem si udělala, vybavení na kolo koupila...
Tak teď už jen to jaro !

Obraty

Ráno Lucka vypadala relativně dobře, ale doma zůstala.
Já šla zase pěšky, asi tomu přijdu na chuť.
Práce - no prostě středa. Ale končili jsme včas, to jsem byla ráda.
Před měsícem to vypadalo, že budu bez práce. Dnes to vypadá, že mi naopak přibude.
Asi skončí ježdění do Lysé, protože šéf chce rozšiřovat působiště tady u nás. tak uvidíme.
Já bych to uvítala.
Po práci přišla na chvilku Jana, pak mne vyzvedl muž, rychlý nákup a honem do servisu pro opravené auto.
Rychle zpátky za Luckou. Odpoledne ještě přišel známý kvůli počítači.
Muž je šikulka, podařilo se mu to zprovoznit.
Bohužel na něj něco leze, každopádně rýmičku má ukázkovou.
Lucii asi ráno pošlu do školy. Nevypadá moc nemocně.

Pěšky

do školy a práce už jsme nešly ani nepamatuju.
Ale bylo to fajn, dokonce i čas jsem docela odhadla. Práce v pohodě.
Odpoledne mne vyzvedl manžel a jeli jsme pro Lucku. Už ve škole byla bledá  a doma zalehla a ležela až do večera. Teplotu neměla, ale stěžovala si na bolest břicha a krku.
Tak jsme se rozhodli, že zůstane zítra doma. Sice bude celý den sama, ale ona je šikulka a zvládne to.
Nevím, jak jinak to řešit.

Návrat do reality

po jarních prázdninách nebyl ani tak krutý, jak by se dalo očekávat.
Ráno jsem se trochu pobavila sama sebou. Vstanu, kouknu na teploměr a vidím - 14,00.
A sakra, to je zima, to snad toho nafťáka ani nenastartuju! Hned jsem vyrazila, abych to zkusila.
Už když jsem otevřela dveře mi bylo divný, že taková zima zase není. Auto jsem v pohodě nastartovala, čerstvě napadaný sníh lehce odmetla a šla zase domů, snídat, budit Lucku a tak..
No, jo no doma jsem se na ten teploměr podívala pořádně a zjistila, že to bylo jen - 1,4.
Co udělá desetinná čárka, že.
Cesta do práce dobrá. K mému překvapení dnes se dvěma mladými kolegy. Šéf nás sice dorazil zkontrolovat, ale jinak to byla pohodička. Jen jsem se dozvěděla, že musím být ve tři v práci tady, protože přijde někdo na kontrolu z minulého týdne. No, ještěže si kolegyně vzpomněla....
Asi by tam paní seděla ještě teď. I tak z toho byla celá zmatená. A miluju, když někdo něco vymyslí a nezeptá se. A co kdybych nemohla, nebo mi to zapomněli říct, sakra...
Hlavně, že na stole byl vzkaz, že jo. V pondělí kontrola. Co na tom, že na tomhle pracovišti budu porvé až v úterý....
Lucka školu zvládla taky dobře.
Dokonce jsme shodou okolností potkaly i Janičku, za to jsem byla ráda.
Odpoledne jsme odvezli nemocné auto do servisu, od zítra hurá pěšky.
Zase jeden takový normální pracovní den za námi.

Konec jarních prázdnin

byl ve znamení klidu. Připravit věci do školy, dopsat čtenářský deník. Ano, ano, Lucka již ve čtvrté třídě má čtenářský deník. A vede si ho hezky.
K obědu bramborové placky, mňam...
Odpoledne na pravidelnou akci. To bylo fajn.
Jinak nálada na bodu mrazu. Rány, které dostávám bolí a moc. A nevím proč. Kde se stala chyba ?
No, nic, zítra zas snad bude veseleji, aspoň se o to pokusím, to slibuju.

Trocha historie

jsme si užili.
V místním muzeu dnes byla zahájena výstava o autobusové dopravě v naší oblasti.
Na dnešek byly naplánovány i jízdy starými autobusy.
Tenhle zážitek jsme si nenechali ujít.
Jak rychle si člověk zvykne na lepší, ale taky jak rychle se vracejí vzpomínky.
Oba s manželem tohle ještě pamatujeme na živo.
Autobusy byly v provozu dva, červený- městský, modrý - linkový. Nebudu vás napínat, jeli jsme dvakrát.
Okružní jízda po našem městečku, několik zastávek. Prima to bylo.
 Už jedé...

 Vše zajišťovali příslušníci

Nastupovat...

Jízdenky prosím a pěkně procvaknout...

Všechno klape jak má, příslušník je v klídku...

 Stanoviště autobusů...

 A už jede červený...

VB stále ve střehu..

 Za chvíli vyjíždíme...

A zase nastupovat...

 Kontrola jízdenek podruhé

 Nejhezčí sedačky byly v přívěsu

A dorazila příslušnice...
 

Bylo to fajn, druhou okružní jízdu jsme končili skoro v poledne, tak jsme jeli domů dělat oběd.
Výstava je otevřena až do konce května, takže bude ještě příležitost se zajít podívat.

Péťa byla v Liberci na nějakých testech, které by jí mohly pomoci na vysokou. Nebyla sama se sebou spokojená, ale uvidíme až budou výsledky jak dopadla. I kdyby špatně, je dobrá, že udělala něco navíc.

Venku pošmourno, ospalo a mě se nic nechce. Tak aspoň Lucku nutím dopsat si věci do školy. Jo a taky jsem dožehlila.

Bazén

Ten si Lucka přála o jarních prázdninách ze všeho nejvíc. Konečně se dočkala.
Jelikož máme jedno auto "nemocné" snažíme se používat jen jedno.
Taťka jezdí do práce autem, my se musíme postarat jinak.
A tak jsme se po obědě sbalily a vyrazily na bus.
Pravda, cestovaly jsme takhle po hodně dlouhé době. Ale zas tak hrozné to nebylo.
V cíli " u Rumcajse" jsme byly na čas,

jen jsme musely počkat,než bazén otevřou, neb je každodenně zamluven pro plavecké školy.

Při čekání jsme zjistily, že tam má Lucka i spolužačku s rodinou. Bylo to fajn. Holky se zabavily, my pohovořily s mamkou. Tři hodiny utekly strááášně rychle.
Pokus o focení :)
Kotrmelec

Stojka

A málem bych zapomněla. Doma na mne čekalo překvapení od prostřední. Dostala jsem sazeničku Kalmie.
Takhle by to mělo kvést, tak to jsem teda na sebe zvědavá, co z toho bude.
Ale radost mi děvče udělalo, to jo.
 

Klídek

Po včerejším "sportovním" výkonu jsme si naordinovaly s Luckou odpočinek.
Takže jsme se jen tak poflakovaly doma, taťka už zase musel do práce.
A i když bylo pod mrakem, tak mi to po obědě nedalo a šly jsme nakrmit kačeny.
Moc jich nebylo a ani moc hlad neměly.

Měly jsme s sebou Viki, ale ta byla vzorná klidná...

Když už jsme byly ve městě, nedalo nám to a stavily se na chvilku za Janičkou.
Radost nesmírná, oboustranně.

Cestou domů oblíbený park. Já vím, že ty fotky jsou furt stejný...

Tak jedna trochu jiná...

Pěkně jsme se prošly a doma pokračovaly v klídku.

Poprvé

a taky asi letos naposledy jsme letos vytáhli běžky.
Taťka si vzal ještě dovolenou a vyrazili jsme na Jizerku.
Včera v předpovědi tedy bylo varování před silným větrem, které nás večer trochu rozhodilo a mysleli jsme, že ani nikam nepojedem.
Na ranní prochajdě s Viki se ale nepohnul ani lísteček, tak jsem udělala brzký oběd, nějakou sváču s sebou a jelo se.
Tak nádherný den už hodně dlouho nepamatuju.
Hodnotit naše sportovní výkony tady nehodlám, protože o to vůbec nešlo.
Moc jsme si to užili. Ujeli jsme asi 10 km.
Tak se taky pokochejte.

I takovýhle servis poskytuje naše "cestovka"

Tam někde jdeme s Luckou

Ta panoramata ...

A cesta zpět

Bukovec v pozadí,  Lucka s taťkou mají sjezd z kopečka za sebou a čekají na mne

Prostě nádhera

Co všechno

se dá stihnout za jeden den ?
Ranní prosluněná procházka s Viki.

Návštěva botanické zahrady

 Taky ZOO byla fajn

 A nakonec trocha zimních radovánek