Některé pohledy

se neomrzí....

Ranních 3,7 km

Velikonoce za námi

Bylo to rychlé a bylo to v pohodě.
V sobotu i v neděli jsem měla denní. Práce tak akorát.
Změnu času jsme zvládli, jen bych klidně spala dýl.
Doma taky pohoda. Jak jinak, když matka není doma :)
Lucka spala ze soboty na neděli u kamarádky. A docela si to užila. Jak já jsem ráda.
Navařeno bylo, spousta toho zbylo...
Dneska jsem měla jídlo zpoloviny připraveno. Nic nebránilo tomu si trochu konečně přispat.
Koledníci k nám moc nechodí. Bydlíme trochu "stranou". Je jednodušší zazvonit na všechny dveře v paneláku, než vážit kousek cesty...
Tři přesto dorazili. Jeden dřív, dva později, zůstali na oběd, svíčkovou dostali.
Taková, už asi 5-6ti letá tradice. Veselo bylo.
Janička přijela už dopoledne, zdržela se do večera. Jsem ráda. Týden jsem ji neviděla.
Má se dobře a zůstává svá... Přivezla nám užovku. Je nádherná.

Viki je na tom tak nějak stejně. Živější než dřív, vnímavější než dřív. Dneska se s Cipískem škádlili celé odpoledne. Tady hlídá miminko.

Uvidíme co dál. Srst nic moc, ale taky žádná tragedie.
Velikonoční výzdobu jsem letos nestihla ani vyndat a tak ji ani nemusím uklízet.
Pěkné Velikonoce to byly.

Na Zelený čtvrtek

jsem měla volno. Úkol zněl jasně.
Nakoupit a uvařit na celé Velikonoce. Grrr...
Tak jo, nakoupila jsem, uvařila jsem. Navečer dojela na hrob rodičů, protože do pondělka už se tam nedostanu. Když už jsme měli cestu, tak jsme se stavili u babči a zásobili jí jídlem.
Večer přišla Péťa s tím, že by ráda jela venčit pejsky z útulku. Nápad se mi zalíbil, Péťa nebyla proti abych jela s ní a tak jsme dnes po ránu vyrazily.
Útulek je to ten samý, kde jsme se snažili v mrazech pomoci pejskovi RR.
Krásně jsme se prošli. My i doufám pejsci.
První kolo...

Hrozná výhoda je v tom, že v okolí útulku je kde venčit. Péťa se svým Bilečkem. 

 Silná trojka...

Druhé kolo... Péťě Bil zůstal, protože je k neutahání. Já vyfasovala Ladynku. Stejně jako v lednu.

Venčilo nás celkem pět. Šli jsme 2x. Menší pejsci byli vypuštěni po našem návratu z kotců na "dvorek". A my jely domů. Prima to bylo, škoda, že je to tak z ruky.
Taťka s Luckou zdatně připravili oběd.
A bohužel zase smutná zpráva. Kasandra odešla za Alexandrou. Malaá myška a stejně je to člověku líto.
Tak teď ještě vyvenčit Vikinku, dojet s kytkou na hřbitov, trochu poklidit, nějaké to prádlo a zítra hurá do pracovního procesu. Sobota a neděle je jasná.
Na pondělí se těším jenom proto, že budu doma.

Hezké Velikonoce všem.

Zábava ?

V sobotu odpoledne jsme se, dobře naladěni, vydali s mužem pro objednanou skříň.
Bylo to jednoduché. Dojeli jsme do prodejny, na pokladně nahlásili, zaplatili a jeli do skladu vyzvednout.
Tady zábava poprvé. Manžela napadlo půjčit si větší auto, co kdyby. No, kdyby né, tak máme z našeho osobáčku kabriolet :).
Skříň vážila asi 5x víc než jsme tipovali.
Další zábava byla nastěhovat ji do malé sklepní koje, neb sestavovat se bude až posléze.
To bude teprve zábava....
Za odměnu jsme šli navečer do kina. Dvojníci. Nasmáli jsme se.
Naprosto jednoduchý, oddechový film, plný "veselých" situací.

V pondělí denní. Tak tentokrát docela pohodová, dokonce jsme se i opravdu zasmáli.
Moc se nesmál odpoledne taťka, byl u Janičky bílit jednu místnustku. Ale stihnul to hned 2x, tak měl radost.

Úterý proběhlo  v rámci úklidu skříní. Nemám to ráda. Co vyhodit, co ještě ne...
Odpoledne s Luckou na generálku na středeční koncert. Čekání v dešti.
Muž jel pro žárovky do auta a byl taky hodně pobaven. Cenou, no mě to teda veselý nepřišlo, ale auto svítit musí, že.
Večer na noční. To byla teprve zábava.
Zase jsme suplovali záchytku. Jelikož se změnil zákon, tak tentokrát už bez nároku na odměnu.
Rozuměj - stop dotacím, takže bohužel...Ale je zraněný, takže musíme. Zákon nás hodil do pasti, ze které není tak nějak úniku.
A protože je to zadarmo, tak jsme si to za noc dali hned 2x. Je to moc prima, když 8 lidí "přemlouvá zraněného", aby si lehl a několik z nich je málem zraněno též. A Pomáhat a chránit jsou ti nejklidnější a nejmírnější v přemlouvání....A tvrdí, že jejich přítomnost není nutná, že pán je "klidný".
To je tedy teprve zábava, takhle ve 3 po ránu.....

Středa - jen se tak trochu vyspat. To mi bylo dopřáno. Péťa, které už je konečně lépe, jela konzultovat svoji diplomovou práci. Lucka ve škole, muž pracuje. Odpoledne si užije zábavu při montování regálku ve vymalované místnůstce. Ale je to šikulka a má to hotové.

Nějak ty noční snáším hůř a hůř. Po probuzení jsem marná.
Jen si tak při té marnosti přemýšlím, proč Viki tak funí, slintá a říhá. Dostává nějaké podpůrné prostředky, trochu jsme upravili stravu, ale tím by to být nemělo.
Nastává ta "zábava".
Už se zase děsím, co se děje a jak pravděpodobně ráno, zcela pro jistotu, pojedu na veterinu.
Večer děvče začalo zvracet. To už jsem byla na mrtvici. Nicméně beruška to vyřešila.
Tu borovou šišku, kterou sežrala (zcela nenápadně, koza jedna) odpoledne při venčení, tak tu šišku se jí podařilo vyzvracet. Ještěže tak. Výhoda asi byla, že šiška se ve vlhku stáhne. Jinak nevím, nevím....

O zábavu, jak je vidět máme postaráno každý den.

Stručně

Středa - denní, s kolegyní, co mne před dvěma lety dooost školila.
              Všechno zlý je pro něco dobrý. Nám to šlo jako po másle :)
Sláva, sláva, sláva - volala jsem na odběry. To, čeho jsme se nejvíc báli, tak to to tedy není. Hurá !!!
Teď jen co dál ?????
Večer tradiční jarní třídní koncert v hudebce. Moc šikovnou holku máme :)

Večer bohužel fatální konflikt mezi Kasandrou a Alexandrou. Někdy je to fakt těžký.
Čtvrtek - další denní. To už tedy nešlo jako po másle, ale hotovo vše jak má být.
                A já frajerka si šla ještě večer cvičit.
Lucka měla recitační soutěž, okresní kolo, ale neumístila se. Alexandra pochována.

Pátek - tak nějak jsem unavená. Asi jsem to s tou aktivitou přehnala. Holt už nejsem nejmladší. Je jaro, po chorobě a já se snažím dohnat všechno, co jde.....Komu není rady.
Každopádně s Viki jsem se projít šla. Podvečerní náladička.

Večer mi bylo tak blbě, že jsem chvíli uvažovala o tom, že se pojedu podívat do práce, ale jako pacient. Nejela jsem.
Pétě není dobře, ale jela do Pardubek kvůli škole.
Lucce taky není dobře, zůstala raději doma.
Sobota - ráno bylo kruté, ale celkem jsem se dala do formy. Ono to ani jinak nešlo. Měli jsme domluvený nákupní výlet s Janičkou. Za tři měsíce tu bude mimčo a zatím mu ani nemá kam dát věci. Sice to sebralo celý den, ale tak nějak splněno vše, co jsme chtěli. V klidu, v pohodě, s obědem i s odpolední kávičkou a dortíkem. Takže spokojenost.

Dobré zprávy ?

V neděli jsem po náročné noční musela jít spát. Oběd byl hotový, tak nebyl problém.
Janička se zase stavila...To my jsme moc rádi.
Silná trojka kuje pikle

 Držtičky, nevím jestli zrovna chtěli dobrotu, nebo na lavici.

Odpoledne uběhlo strašně rychle a já opět frčela do práce. Zase dost náročná noc.
V pondělí bylo krásně, ale bohužel jsem to prospala.
Fíbí potvora si taky umí otvírat dveře a takhle mne po ránu vítala. Normálně tam nesmí :)

Večer mi asi přeskočilo a já jsem šla po dlouhé pauze, po tý hnusný chřipce a po dvou nočních skákat. Kupodivu jsem to dala. Teda rozhodně ne na 100%, ale myslím, že jsem odskákala se ctí.
Taky jsem se po dlouhé době viděla se slečnou cvičitelkou a tak jsem přišla domů dost pozdě.

Dneska ráno nás opět čekala návštěva veteriny. Měla jsem docela obavu.
Kupodivu moč už je naprosto v pořádku. Viki je taky celkem dobře. Srst má tedy špatnou a bez léků se začíná horšit. Ale zatím nic tragického. Teda aspoň z našeho dlouhodobého pohledu. Chuť k jídlu má, veselá je, dokonce si v sobotu a neděli hrála s Cipískem, věc nevídaná. Taky venku zdrhla, to už se dlouho nestalo.
Ještě udělali jeden odběr, asi ten nejdůležitější, výsledek bude zítra. Doufám...
Na veterině jsme se dost zdržely. Chtěla jsem se s ní někde projít, ale čas mne tlačil. Tak jenom na zpáteční cestě jsme se stavily podívat, zda už nekvetou bledule na "naší" louce.
Voda v potůčku je čistá, i pít se dala.

Místy už trsy bledulí jsou,

 ale celkově nic moc. Ještě je brzo, podle každoročních záznamů.

Tak jsme si užily alespoň malou procházku.

 Kouká se na to moc hezky...

Odpoledne s Luckou na generálku na třídní klavírní koncert.
Čekání v dešti před ZUŠ.

Po týdnu

jsme viděli maminu.
A vnoučátko nám krásně roste.

Viki s Cipískem dováděli jak dvě štěňata. Máme z toho radost, neb se konečně Viki chová jako normální pes. Jen pořád obava z toho, že jsou vysazené léky.
Péťa docestovala dobře.
Lucka šla na oslavu narozenin.
A já půjdu do práce.

Malé zdravotní procházky

má dovolené Viki při dobrém počasí.
Po včerejším 100% azuru, které jsem ale strávila v práci, to dnes vypadalo taky celkem dobře.
Tak jsme teda šly. V plánu byl tradiční 3km okruh. Jenže ono bylo opravdu hezky.
A tak jsme šly a šly. Skoro 6km. Viki naprosto v pohodě. Evidentně jí je po vysazení skoro veškeré léčby naprosto dobře. Řádí jak malé štěně. Má strašnou radost úplně ze všecho. Jen ta kůže (alergie) se pomalu, ale jistě začíná zhoršovat. Tak uvidíme, jak to bude dál.
Krkonoše jsou pořád ještě bílé.

 Opravdu jsme šly spolu.

Azuro je nádherné, ale mraky mají taky něco do sebe.

Dva.

Bledulky kvetou....

Zlato moje zrzavý

Ani se nechce věřit, že už ji máme víc jak pět let, že už je víc jak rok po kastraci a že je asi dost vážně nemocná. Uvidíme, co ukáží odběry příští týden.

Péťa včera přijela z hor z brigády a dneska odjela do Budapešti. By mě zajímalo, po kom má ten cestovatelský gen :)
Taťka má rýmičku. Snad zůstane jen u rýmičky.

Celý den

bylo tak nějak vlezlo. Viki nesmí nastydnout, tak se mi s ní moc ven nechtělo.
Vyřídila jsem ve městě nějaké drobnosti, které už jsem dlouho odkládala.
Navečer se to vybralo a bylo docela hezky, ale jen chvilku.
I to stačilo, abychom daly naše tři kilometry.
Opět foceno jen mobilem.

Asi před dvěma dny jsme se bavili doma o tom, že se nám ztratily srnky. Už dlouho jsme je neviděli.
A ony holky jak kdyby nás slyšely jsou od včerejška zase na svém místě :)

Viki je jen kontroluje, ale držím ji na vodítku, co by udělala kdybych ji pustila si nejsem jistá.

Ještě vzpomínky

Po včerejší velmi náročné denní na mne vykouklo dalších pár pokladů ve formě historických fotek.
Ano, mé oblíbené vesnické kino. Fotek je tam spousta, ale tohle je jaksi srdeční záležitost.
Dřív se fotilo mnohem méně, proto si těch fotek cením.
Celkový pohled na sál z jeviště, ano bylo tam jeviště a pak teprve plátno.
Osm řad, ulička a pak dalších šest řad. V deváté řadě na první sedačce sedával místní občan, který snad viděl všechna představení. To místo bylo prostě jeho :)

Detail lustru, bylo jich tam hodně, krásně svítily a daly se rozsvěcet postupně, myslím, že vždy po dvou.Nádhera.

V roce 1993 ukončilo kino svůj provoz. Stalo ze z něj skladiště. Jak vypadá dneska, tak to bych opravdu vidět nechtěla. Raději si uchovám tyhle krásné vzpomínky.
A někdy možná najdu nějaké fotky, které udělal můj táta. Jestli se k nim někdy dostanu.

Volné pondělí a poklad

Facebook. Zatracovaný i vychvalovaný, jak kdo chce.
Dneska mi udělal velikou radost. Jedna mladá paní z mé rodné vsi si dala práci a vložila spoustu historických fotek. Mezi nima byl pro mne poklad.
Fotka mého tatínka v kině u promítaček. Ani nevím, z kterého je to roku.

Dělal to jako druhou práci dlouhá léta. Víkend co víkend.
S ním velká část jeho rodiny. Jeho rodiče , bratr... Moje babička s dědou, strejda.
Když jsem byla starší, pomáhala jsem taky. Stála jsem u dveří a trhala lístky :)
Tím okýnkem, co má za zády, se koukalo do sálu, zda je všechno v pořádku.
Tím okýnkem jsem se koukávala na "nepřístupné" filmy. Jé to byly časy....

Jinak jsem opět jela na veterinu. tentokrát sama, se vzorkem. Pořád to není dobré.
Nakoupila jsem si, užila si volné dopoledne a hurá domů. Počasí docela šlo, tak honem s viki na zdravotní prochajdu. Trasu máme skoro pořád stejnou.
Na Kozákově je ještě pořád bílo.

Vody v potoce dost.

Je nutné všechno očuchat, když tak dlouho nechodila ven.

Bledule, jasná známka jara.

 A jelikož je to focené mobilem, není to moc vidět, ale Krkonoše jsou taky pořád ještě celé bílé.