k nám nechodí. Bydlíme na kopci, stranou města. Nikomu se k nám nepodaří dojít.
Jednou jsem si přivezli Mikuláše, čerta a anděla autem. Pak jsme to řešili návštěvou u někoho, ke komu přišel. Mělo to svá negativa. Zatímco moje děti ( později jedno dítě) dostalo jeden balíček s pár dobrotama, děti domácích dostávali od rodičů, od babiček atd. Leckdy velký nepoměr.
Tak jsme to zkusili jinak. Dělala jsem balíčky, a někdo je najde za dveřmi, jakože je tam Mikuláš nechal, protože jsme třeba nebyli doma, nebo už holky spaly.
Nikdy jsem je nepotřebovala strašit. U nás byl vždycky problém jen s jídlem, jinak to celkem šlo. Sem tam nějaký prohřešek byl, to jo, ale nic závažného.
Letos poprvé nedělám nic. Lucka už nevěří a společně jsem se dohodli, že jí něco dobrého koupím, až na to bude mít chuť a sama si to vybere.
Třeba palačinku v kavárně, už dlouho jsme spolu nebyly.
49/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- co včera vypadalo jako nemoc a proč zůstala dnes Lucka doma,
je už dneska pryč a zbyla jen rýma, takže zítra hurá do školy
- uklizená koupelna
- připravená těsta na cukroví a hlavně šikovnost Lucky, protože je udělala naprosto sama,
já jí jen nasypala přísady do misek
Taky nestrašíme a nikdy jsme nikoho domů nezvali. Když byly holky malé, do místnosti Dětského centra vešel jen Mikuláš s Andělem a čerti zůstali venku. Ted už jsou holky velké a Jendu strašit nemůžeme, sám se všeho bojí..takže jen balíčky za okny a prima večer. :-)
OdpovědětVymazatK nám Mikuláš s čerty přišel jen jednou ale děti strašně brečeli. Další roky dobrůtky nechával za oknem...a potmě děti hledali... pomáhala jsem navigací "zimazima...tepleji tepleji......." zůstali příjemné vzpomínky a žádné trauma z čertů.
OdpovědětVymazat