Ráno vozím do školy Lucku a sousedovic Aničku. Mají doma měsíční Adélku.
Anička vždycky hlásí jestli je hodná a tak. Dneska se chlubila, že při psaní Ježíškovi, napsala dopis i za Adélku. Když jsem se zeptala copak si přála, tak ani nevěděla.
Skromné to dítko. Žádné extrémní přání, žádná výrazná touha. Je spokojená tak jak je.
Musím podotknout, že Lucka už má o Ježíškovi jasno, přesto dopis taky psala.
Její přání byla taky skromná - pastelky, knížka, nějaká hračka...nic extrémního.
Je jen jedno přání, které tady řešíme stále. Druhý, ale tentokrát malý pejsek.
Ach.. jednou.. třeba někdy v příštím životě.. se nám podaří nazdobit perníčky taky tak krásně, jemně.. zatím je máme .. ehm.. krásné... barevné.. upatlané, ale kdykoliv přijdou nějaké děti a návštěvu, jsou unešené a vo tom to prostě je :-)
OdpovědětVymazatBTW - co návštěva Prahy? Stále nevidím foto Staromáku...
Taky neumím takhle nádherně zdobit, nemám na to čas ani představivost.
OdpovědětVymazat