Před Vánoci se to stupňovalo.
Jsem matka flegmatik, dokud nemám pocit já, že se něco děje, tak děti "trpí"...
Ještě v prosinci jsem se objednala na místní ortopedii.
Docela se mi hodilo volné místo na dnešek dopoledne (volný den) a ještě k tomu měla službu sympatická šikovná paní doktorka.
Šok jsem zažila, když jsme přišly do čekárny, nikde nikdo a my šly hned na řadu.
RTG k vyloučení něčeho vážnějšího byl hotov taky vmžiku. Dostaly jsme poukaz na ortopedické vložky, pro ty musíme ve čtvrtek do vedlejšího města, letáček, jak doma cvičit a za hodinu už jsme byly zase doma.
Mimochodem letáčky jsme dostaly dva, ten modrý je z r. 1984. Prakticky je totožný s novějším z r.1998
Ploché nožky má, ale jen lehce, trošku asymetrickou klenbu. Nic vážného, ale jelikož roste a vyvíjí se, tak tomu trochu pomůžeme, aby jednou neměla problémy.
Odpoledne jsem v rámci zachování zdravého rozumu zmizela na chvíli do práce.
Musím uzavřít loňský rok a to chvíli dá.
A venku leje a leje. Ať žije zima.
Ještěže Lucce Ježíšek nenaježil boty na běžky. Dneska psala kamarádka, jestli jedny nechci, že jsou jim malé. Tak sláva, jestli teda nějaká zima bude.
Taky se Lucka pustila do skládání puzzlíků od Báry. A začaly jsme číst Dráče Bůby.
Jsem zvědavá jestli ráno vstaneme.
Já mám taky ploché nohy, jako dítě jsem cvičila. Ale podle mého se s tím moc udělat nedá.
OdpovědětVymazat