Docela pěkný den

Ne docela, ale hodně hezký den.
Ráno jsem odvezla holky (každé ráno beru ještě druhandu od skorosousedů) a jela jsem na chvilku do práce.
V 9 hodin byl sraz s Lucčinou třídou na náměstí.

Nástup do autobusu, 5 minut cesty a zase výstup.
Hlásíme se na vrátnici, ujímá se nás pan policajt. Na dnešek byla totiž v plánu beseda na místní policii.
Chvíli povídal o dopravě, chvíli o kolech, chvíli o zábavní pyrotechnice.  Bylo to poutavé, stručné, jasné.
Děti za správné odpovědi dostávaly odměny. V průběhu povídání služební telefonát a tak jsme vlastně skoro jako první věděli, co se dnes stalo v Liberci.
Následovala prohlídka budovy. Viděli jsme celu předběžného zadržení, kde není ani okno.

Posilovnu a tělocvičnu, kde si těla utužují nejen policisté, ale i místní hasiči. Nahlédli jsme i na střelnici.
Potom jsme se dostali na nádvoří, kde stála auta po havárkách, brrr.
A o kousek dál nám dva psovodi, shodou okolností tatínkové dětí ze třídy, předvedli práci s pejsky.

 Zpáteční cestu jsme zvládli pěšky. Bylo to super. Opravdu hodně zajímavé.
Nejvíc mi ale udělalo radost, jak děti byly hodné, ukázněné, spolupracovaly. Prostě nádhera.

 Po obědě šla Lucka na hudebku, já zvládla odvézt několik pytlů přebraných věcí na charitu, chvíli ještě do práce, pak rychle domů a zpátky do školy, ale jen já.
Dnes totiž byly rodičáky. A ač máme paní učitelku trochu ostřejšího ražení, tak to bylo v pohodě. Všeobecně jsou děti ve třídě šikovné a chytré. Chovají se k sobě zatím docela hezky, integrovanou holčinu berou jako sobě rovnou, ale uvědomují si, že na ni musí dávat pozor.
Prostě jsem měla dneska takový hezký pocit, že je všechno jak má být.