Když jsem ráno

jela do práce, tak jsem si myslela, že budu psát o tom, že je to první pondělí, co cesta stála za ...
Jenže. U nás lilo jako z konve, o 20 km dál už bylo jen pošmourno a v cíli jsem dokonce mezi mraky zahlédla sluníčko. Když jsem jela odpoledne domů svítilo celou cestu. A jelikož práce dnes byla pohodová, nemůžu si stěžovat.
Trochu nenáladu jsem měla po příchodu domů, kdy jsem zjistila, že moje dospělá dcera neví, co se dělá se špinavým prádlem a zapomněla, jak se pouští automatická pračka.
Tak nevím, asi jsem fakt někde udělala ve výchově chybu. Budu pevně věřit, že si časem na takovou drobnost jako je zástrčka, zásuvka, vypínač a kolečko programátoru vzpomene. Jen jestli na ni nebude moc náročné použití pracího prášku a aviváže. Vím, že je to hloupost, ale mě to fakt našláplo. Vyprázdnila jsem včera koš až na dno a ona ho naplnila po okraj ještě k tomu silně zabláceným oblečením z brigády.
Tak jsem se šla projít, čti uklidnit, ven s Viki. I potmě jsme se hezky prošly, asi 4 km.
A světe div se , prádlo visí na šňůře :)).