Dopadlo to úplně jinak. Počítač vyhlásil stávku. Techniku moc nemusím, ale když to musí být, tak se s ní holt učím zkamarádit. Pracuji na okrajovém pracovišti, kam IT pracovník vlastně nezajíždí. Takže počítač je čímsi zasekaný a asi ještě dlouho bude.
Vztek už ze mne vyprchal, ale pro ilustraci dodám, že obyčejná půl stránka textu se to ráno načítala asi 7 minut. A nešlo nic. Nešel internet, nešel firemní server, nešlo fakt nic. Chtělo se mi brečet.
Asi po třech hodinách trápení jsem dokončila práci, která byla naplánová maximálně na hodinu. A to ještě s pomocí mého muže, kterému jsem přeposíla to, co jsem potřebovala převést do jiného formátu, protože u mne to nešlo. Začala jsem dodělávat to nejnutnější a pak už nemělo smysl jet domů.
Vyzvedla jsem Lucku, převezla ji na hudebku a šla zpátky do práce, udělat si něco do foroty na příští týden. Když přišla Lucka z hudebky, šly jsme spolu konečně podívat na prodejní výstavu patchworku do čítárny knihovny, kterou uspořádal místní spolek patchworkářek.
No, bylo to něco úžasného. Takových krýsných výtvorů. Jsem sice schopná něco na stroji ušít, ale co ti vytvořili tuhle krásu mají můj obdiv. Schválně píšu ti a měkké i, protože mezi tvůrci bylo i mužské jméno a to 12ti letého kluka ! Strávily jsme tam pomněrně hodně času. Jen jsem měla s sebou jenom malý digitálek.
Ale i tak se pokochejte.
nádherná dílka...
OdpovědětVymazat