Budík

na mobilu ráno vyřvával. Vnímala jsem ho, ale vhledem k pozdnímu příjezdu a k tomu, že brzičko ráno byl nucen muž vyfrézovat čerstvě napadaný sníh, což mne samozřejmě vzbudilo, jsem zvolila variantu - ještě 5 minut.
Nu, bylo jich o několk víc. Ale stihly jsme vše včas.
Práce proběhla jakž takž. Klientů moc nebylo. Zato ty nálezy, brr. Máma od 4 dětí akutně odeslána na CT s velmi,velmi nejistou prognozou. Tak nějak mi přestává vadit, že není uklizeno, napečeno, nemám dárky....
Po práci jsme s mužem zašli do obchodu, leč to, co jsme si vymysleli, jsme nesehnali, ale snad zboží ještě dorazí.
Vyzvedli jsme Lucku z keramiky, odjeli domů, já lehla a usnula. Teď tu asi zase budu strašit bůhví do kolika.