Nemoci a pokus o vánočku

Na dnešek jsem měla v plánu dovolenou. Muž zůstal doma taky.
A tak, že prý vyrazíme na nákupy, neb dárek doma nemáme žádný.
Jenže jak je už u nás dobrým zvykem, všechno bylo jinak.
Ač se předvánoční posezení ve škole vydařilo a radost z dárku k svátku byla velká, ucho bolet nepřestalo.
Nákupní výlet se ruší a já vyrážím s Luckou na ORL. Náznak zánětu tam je, ale ATB paní doktorka ještě dávat nechce. Domů do tepla, kapky do ucha, kapky na rýmu.
Tak jo, odvezu ji domů a jedu zpátky do města jen u nás, alespoň nějaký nákup udělat.
Sotva vlezu do prvního krámu, volá Jana. Včera zdravá jako rybka, dnes sotva leze, dostává ATB, angina. Takže ji jedu vyzvednout do práce, rychle s ní nakoupím, aby nám chuděra hledy neumřela, zařídím lékárnu a odvážím ji k ní domů. Sama toho mám dost a jedu domů na oběd.
Odpoledne usoudím, že už se mi nikam nechce. upatlám ještě nějaká těsta na nepečené a zkouším po mnoha letech vánočku. Předpis jsem objevila u jedné známé na FB a přišel mi docela jednoduchý.
Ač domácí pekárnu moc nepoužívám, na kynutá těsta ano. Nevím, kde jsem udělala chybu, ale vypadalo to jako "hrnečku vař". původně jsem myslela, že to bude malá vánočka.

Nicméně se stěstem pracovalo skvěle, hotovo bylo razdva. Ale byla přes celý plech.

Ještě musím trošku vychytat pečení, neb se trochu víc upekla zespodu. A jak ještě kynula a kynula, tak se trošku na jedné starně rozjela, ale to doladím. Na první pokus po letech jsem spokojená. Chuťově dobrá.