Novoroční výstup na Kozákov

Letos proběhl již 35. ročník.
Musím zcela dobrovolně přiznat, že jsme se mockrát nezúčastnili. Někdy byly holky nemocné, jindy nepřálo počasí, taky se nám prostě nechtělo. Jenže včera jsem nadhodila, že bychom mohli vyrazit. Počasí by mohlo vyjít. Všichni zdraví. Myslela jsem, že budou odporovat, ale Lucka se po půlnoci sbalila, že jde spát, aby jsem ji vzbudila na výstup. Ráno bylo krásně, budíka jsem si dala, ale lenost byla silnější. Nečekaně muž zavelel, že teda jdeme.
Tak jsme asi o půl desáté vyrazili i s Viki.

Počasí opravdu vyšlo dobře. Na teploměru ráno - 2,00 st. C.  Sluníčko se mezi mraky hodně snažilo. Na výšlap tak akorát.

Není to až tak daleko a cíl byl zanedlouho v dohledu. (Teda my ho vidíme i z obýváku :) ).

 Z Krkonoš bylo vidět jen vrcholky

 K cíli jsme dorazili v poměrně slušném čase za necelé dvě hodinky.

Jen ty davy asi předčily i předvánoční ruch nákupních center.

Na vrcholku hodně foukalo. Tak jsme si vyzvedli diplomy a pamětní medaile ( i pro Viki) a rychle jsme to otočili nazpátek. Asi v polovině zpáteční cesty to vypadalo, že Viki nedojde. Trochu jsme podcenili její tlapky. Všude byly zmrzlé zbytky sněhu a ledu, nebo ostré kamení. Ale je to šikulka. Došla. Nažrala se, lehla a spí.
Z odpočinku ji vyrušila na chvíli jen nečekaná návštěva. Známá šla okolo nás a přišla nám popřát i s dětmi. Bylo to docela milé setkání.