V Liberci

jsem se dnes ocitla prapodivnou náhodou se 4 mladými lidmi.
To je tak. Prostřední dcera maturuje. Nejdůležitější je v tuhle chvíli ples, jak jinak.
Již v září jsme museli zamluvit šaty. Nešlo to někde poblíž, muselo se do Liberce, protože tam mají ty pravé šaty. Vybráno, zamluveno, zaplacena záloha.
Ples se přiblížil a musí se na zkoušku.
Vnímavý čtenář mezi řádky postřehl, že vztah s prostřední není zcela dle mých představ. Snažím se být asertivní a chápu její "jinou" povahu. V půjčovně šatů si zařídila sama zkoušku. Nutno podotknout, že si ji kvůli písemce přeložila. Navíc se domluvila ještě se dvěma kamarádkama, aby jich jelo víc najednou.
Padl na mne los řidiče. Slíbila jsem, jela jsem. Navíc s námi jel kamarád jako odborný poradce :).
Odpoledne po klidné práci jsem si ještě stihla nakoupit a pak jsme jeli.
Došla jsem s nima na místo a raději je opustila, už tak byla paní v půjčovně dost vyděšená z našeho příchodu.
Holky odzkoušely šaty, tady jedna chybí.

 Já navštívila stará známá místa.

Zavzpomínala na studia.

Zašli jsme do KFC a po nějakých drobných nákupech a jelo se domů. Musím  říct, že jsem byla příjemně překvapená. Vůbec jsem si mezi těmi mlaďochy nepřipadala divně. Normálně jsme se bavili navzájem, zasmáli se , podělili o společné jídlo. Všechno v klidu a v pohodě. Přesvědčila jsem se, že moje dcera je naprosto normální.
Jen doma se tak nechová, nechápu to. A mrzí mne to.