Člověk míní, děti mění

A to je dobře.
Z pracovního procesu jsem měla tak trochu obavy. Naprosto zbytečně. Šéf měl poměrně dobrou náladu.
Klientů bylo sice hodně, ale dalo se. Chtěla jsem tam zůstat dýl a dodělat si všechno, abych zítra už nemusela, ale přišla Janička.
A jelikož už bychom se vlastně do naší dovolené neviděly, tak jsem se sebrala a jely jsme domů.
Lucka se musela pochlubit dárkem za vysvědčení.
Diabolo. Vypadá to jednoduše, ale není...

 Lucka tuhle zábavu objevila na závěr školního roku, kdy si Diabolo přinesla do školy spolužačka.
A jak to vypadá, když se to umí třeba tady.
A na našem novém malém "náměstíčku " se dá třeba taky jezdit na koloběžce takhle

 Nebo třeba takhle

A mezitím na nebi z jedné strany

A z té druhé

Tak jsme ještě koukly na třešně

Proběhlo i malé mučení ( v některých situacích se věkový rozdíl zcela vytrácí :) )

A nakonec se černé mraky přihnaly ze tří stran a déšť a bouřka ukončily naše pěkné odpoledne.

Už jsem tady kolikrát psala, že Jana je blázen do potkanů. Vždycky jich měla víc. Než odjela na cesty, o některé holky přišla a zbyly jí dvě. U nás jsou taky dvě, ale zájem minimální. Tak jsme se dohodly, že si je do péče převezme právě Jana. Za což jí nesmírně děkuji. Holky se u ní budou mít mnohem líp než u nás. O tom jsem přesvědčená. Tmavá má větší část života za sebou a světlé je dnes přesně rok.