Den osmý - den návratu, aneb dolů a nahoru

Ráno jsme byli sbaleni v naprosto rekordním čase. to ještě žádnou dovolenou nepamatuju, aby to šlo tak hladce, a hlavně se vše do auta krásně vlezlo.Rozloučili jsme se s paní domácí, že třeba ještě někdy, možná se do tohoto stavení vrátíme.

A vyrazli jsme k domovu. Vzali jsme to přes Budějovice a cestou jsme potkali několik eskor policajtů. Následně v TV jsme se dozvěděli proč.
Když jsme tu byli před časem, měla jsem v programu zařezeny i Chýnovské jeskyně.
Tehdy na ně nedošlo, letos jsme to zkusili. Na místě jsme byli mile překvapeni. Právě se zde slavilo 150 let od objevení jeskyní. Na prohlídku jsme šli jak do jeskyní, tak do staré štoly.

Poposlouchaly hudbu, dali si něco dobrého, koupili nějaké suvenýry.
Pěkné to bylo, jen uvnitř se foti nesmělo.

A pokračovali jsme v cestě dál. Na společných cestách vždy řídí muž, já naviguju. A tak jsme to vzali na Český Šternberk. Rychlé rozhodnotí, vzhůru na hrad.
Davy lidí, prohlídka skoro za hodinu, nechtělo se nám čekat. Že si to jen prohlédnem a zase půjdeme. Jenže na nádvoří byl sokolník s dravci. Moc zajímavě vyprávěl a my u něho strávili hodně času.

Potom jsme si ještě vylezli na hladomornu. Ano, zde je haldomorna umístěna mimo hrad, ve věži , na kopci.

Ještě pár fotek hradu a hurá domů.

A proč nahoru a dolů ? Jeli jsme z Jižních Čech do Severních. A v jeskyni jsme sestoupily pod zem 51 m, na Šternberku zase vystoupali asi 100 m od parkoviště až na věž hladomorny.
Doma nebyl nikdo, jen Viki a ta nás mohutně vítala.
Myslím, že se letošní dovolená vydařila. Počasí nám víc než přálo, jen ty večery mohli být teplejší.
Viděli jsme toho poměrně hodně, najezdili 900 km.