Nemoc, loučení a kultura

Ráno jsem vzbudila Lucku a bylo ouvej. Zvýšená teplota, bolavá hlava, bříško, skleněnné oči. Doufám, že je to jen reakce po očkování. Zůstala doma na pravidelné kontrole po telefonu.
V práci jsem měla mladého šikovného kolegu, který u nás končí, protože jde za tím, po čem touží. Škoda ho, ale je dobře, že se rozhodl a chce si zkusit splnit svůj sen. Tak jsme po docela náročném dopoledni ještě chvíli poseděli a rozloučili se. Hodně štěstí....
Po návratu domů jsem Lucii dala něco na teplotu, neb narůstala. Následně se jí ulevilo a vypadala celkem v pohodě. A jelikož je doma taťka a Péťa se nám vrátila na víkend, tak jsem po vzájemné dohodě vyrazila za kulturou. Probíhá u nás, tak jako každoročně divadelní podzimní festiválek. Bohužel jsem šla sama. Lucka musela zůstat doma, což mne dost mrzí.
Nejdřív jsem viděla Saxofonové kvarteto ze Zličína. Potom Divadlo Tramtarie Olomouc .
Následoval Zmatek nad zmatek. A už jsme se těšili na Děti z Bulerbynu a Jahodové děti.
Tak, jak jsem po včerejší premieře ochotníků měla smíšené pocity, tak dnes jsem šla domů skoro o půlnoci  velice dobře a vesele naladěna. Potkala jsem spoustu milých lidiček, viděla svou nejstarší šikovnou dceru v akci - obsuha za barem. Byly tam tři kamarádky a i oblečení měly holky vychytaný.

 Prostě to bylo moc fajn. Tak doufám, že se mi zítra podaří taky aspoň na něco ( přesně vím na co) jít.