Pohyb

Pohyb už od dětství nebyl můj přítel. Nikdo mne k němu moc nevedl.
Umět plavat, jet na kole, na lyžích to ano, ale takové to pravidelné sportování, to u nás nebylo.
Ani jako vdaná paní jsem se moc nepohybovala. Ale zase na druhou stranu...Všechny tři holky umí na kole, na lyžích, plavat, na in linech. Není to tak, že bychom byli úplní peciválové, ale zase ne moc sportovní.
Jo, taky ráda chodím a ostaní holt musí se mnou :).
Taky jsem celý život bojovala s váhou. A zase, ne že bych byla bůhví jak obézní, ale oplácaná jsme byla odjakživa. Výrazněji jsem zhubla když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Pak jsem 2 x otěhotněla. Pak před 11 lety, kdy jsem se na sebe nemohla moc dívat.A znovu jsem otěhotněla. Když se narodila Lucka, taky jsem pěkně zhubla, ale nějak se to zvrtlo a v letos v lednu mě číslo, které se objevilo na váze vyrazilo dech.
Začala jsem s tím něco dělat. V mém věku už to není nějaký fofr, ale pokud člověk chce , tak to jde.
Navštěvovala jsem kurz Stob, abych se naučila jíst. Pomalu jsem se začala víc hýbat. V květnu jsem šla poprvé na Jumping. Po první hodině jsem myslela, že tohle ne, ale vytrvala jsem. Chodím pravidelně 2 x týdně, pokud to čas dovolí.
Naše slečna cvičitelka je naprostý nezmar. Její pozitivní energie nás všechny nabíjí. No a ta mne tak trochu vyhecovala, že dneska podruhé v životě jsem šla běhat. Běh, to se nedá nazvat během. Spíš chůzoběh, ale to nevadí. Prostě mě pohyb začíná " na stará" kolena bavit.
Tak snad mi to dlouho vydrží.
Jo a mimochodem, ta váha se stále, pomalinku, ale jistě posunuje směrem dolů. A i kdyby to číslo zůstalo , nevadí, hlavně, aby to zase nelezlo nahoru.
Dlouhonohá blondýna už ze mne nikdy nebude :).