Jako na dlani

byly Krkonoše při dnešní ranní procházce.

Škoda, že jsem měla jen mobil. Vzdušnou čarou cca 25 km.

 Ona i Černá Studnice byla krásně vidět.

Tam někde pod ní v malé vesnici , tam mi před osmi lety odešla máma.
Všichni říkali, že to chce čas.
Ale já mám pocit, že to bolí rok od roku víc a víc. Dneska tedy nějak obzvlášť....
Ještěže mám s sebou chlupatou parťačku...

 A protože ta divná nálada (stálo to za ho...) mě neopuštěla ani odpoledne, vyrazily jsme si čistit hlavu ještě jednou odpoledne.
A tak jsme šly, až jsme došly na místo odkud jsou zase vidět Krkonoše,

 ale i Ještěd,

taky celý Černostudniční hřeben,

a podvečerní Kozákov. Teda ať mi někdo vysvětlí, proč všichni tvrdí, že je to kopec.
Na týhle fotce skoro rovina :)

A moje věrná stále se mnou....

Nachodily jsme dneska skoro 11 km. Trochu splínu jsme zahnaly, ale pořád ještě nějaký zůstal.
Taťka byl šikovný a auto zprovoznil. Lucka mu po chvilkách pomáhala. Zítra jde do školy, ale přeci jen po její nemoci by moje chození na ni bylo asi hodně. Místy dost foukal studený vítr.