Takže odpoledne pěkně peru a dávám vše do pořádku.
V úterý volno. Pracovní situace stále nejistá.
Venku krásně, beru Viki a jdu se projít.
Cestou zjišťuju, že v jedné zahradě přibyly ovečky.
Okolo cest všechno kvete.
A den je jako malovaný, Kozákov.
Do Třeboně jsem se hrozně těšila. Na rybníky, na to, že si oddechneme, na rovinu.
Ale když jsem viděla ty kopečky okolo, byla jsem ráda, že jsem zpátky.
Taky jsem měla strach, jestli nepropásnu naše rozkvetlé jabloně a rododendron.
Tyhle pomněnky jsou jediné co mi zbylo ze zasázených kytiček, Srnky všechno sežraly.
Rododendron v plném květu.
I stařičké jabloně se hodně snaží.
A včeličky pilně sbírají...
Naše Fíbí je neposeda, ale ven nechodí. Nechce. Má svoje pozorovatelny a všechno sleduje
a pak se tomu diví.
Třeba tomu, že taťka seká. Musí, tráva za těch pár dnů vyrostla opravdu hodně.
A já jsem ho nechala sekat a šla skákat. Ufff, že je to ale dřina. Holt jsem měla dlouhou pauzu.
Musím si to hlídat a pokud služby dovolí, chodit častěji.
A večer se zase zastavila Janička. Má toho teď taky nějak moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat