Aby nebylo jen smutno

O víkendu to bylo takové všelijaké, na nějakou procházku nebyl čas. Tak jsem si to vynahradila v pondělí. Trochu mne mrzí, že jdu sama a nemůžeme si krásný den užít společně, ale já ven musím.
Prostě to k životu potřebuju. Obzvlášť, když je takhle krásně.
Autem na Kozákov. Z Kozákova na hamštejn a zase zpět. Komentář asi netřeba.
Byla to nádhera. Nějakých kochacích 10 km.

Po návratu jsem vyzvedla Lucku a pak už hezky na noční. Taková veselá a pestrá byla.
No však jsem se v úterý vyspala dosytosti.
Odpoledne zase schůzka ve škole ohledně chování některých žáků.
Dost nevím kam spějeme. Když slyším, co dokáží žáci sedmé třídy, co budou dělat v dospělosti ?
A někteří rodiče dělají mrtvé brouky, ach jo.

Večer přijela Janička. Byla tak hodná, že dopoledne zajela za babičkou a pomohla jí pochovat Bertíka. Je nám to všem moc líto. Teď nevíme, jestli rychle pořídit dalšího chlupáče, nebo to nechat být. Je to fakt těžký.