Strašně to letí,

zase týden uběhl, ani nevím jak.
Začaly prázdniny, nevím, jestli se radovat, nebo děsit.
Už ve čtvrtek odpoledne mne začala dost bolet pravá ruka. V pátek ráno byla bolest intenzivnější.
Nějaký ten nákup, vaření, úklid... Odpoledne už jsem nemohla vydržet. Ještěže se mám kam obrátit.
Opich bolavého místa ( fuj a brr), prý zánět úponu deltového svalu....Bolest do večera nabrala na síle. I slza ukápla. Největší strach z toho, jak zvládnu práci.
Světe div se, sobota ráno, dalo se to vydržet. Celý den v práci. Neděle pro velký úspěch také. Tak jo, bude to snad dobrý, děkuji té dobré ženě, co mi v pátek ublížila, stálo to za to.
Péťa celou sobotu a neděli na brigádě, trochu jsem byla proti (neměla by na sluníčko a měla by být v klidu), ale i my jsme byli mladí. Snad bude OK.
Pondělí jsem strávila přípravou na úterý. Taťka, ač měl být doma, byl celý den v práci......
Lucie se nudí, jen nevím , co s tím. Večer na noční. Taková pestrá.....
Úterý dopoledne trochu pospat. Odpoledne taková ta naše minirodinná sešlost. Narodila se Maruška, Péťa je Bc., Lucka vysvědčení - je proč se sejít.
Konečně jsem si mohla pořádně užít Marušku. Doma prý trochu zlobí, ale jak to tak bývá, u babičky to bylo vzorné miminko.

Viki malé děti nemusí, zlobí ji drápky a je trochu nevrlá, ale Marušku respektuje. Přijde, koukne, očichá a nevšímá si jí. Jsem za to ráda.

Velká změna za tři týdny života...

Pojedli jsme, popovídali, bylo to prima. Ještě že Péťa navrhla, že bychom se místo v restauraci mohli sejít takhle pěkně i s babičkou (prababičkou) u nás doma. Teď mi vlastně došlo, že už tady byly čtyři generace....

A abych toho hezkého neměla prý nějak moc, tak ve středu hezky zase do práce. Bohužel, přes prázdniny to jinak nepůjde. Pokud nebudu mít dovolenou, budu pořád v práci. Ale to my všechny, nějak se vystřídat musíme.