Kloši útočí

Je dobré mít plán. Jenže plány jsou od toho, aby se měnily. To třeba když se potřebujete dospat, protože nespíte kvůli dospělému dítku. Situace to ale nakonec byla úsměvná, ne že ne.
Plán měníte i ve chvíli, kdy další z dětí přijde na oběd. Porce navíc se u nás vždycky najde a na Marušku jsme se moc těšili, že si ji konečně zase užijeme. Vlastně popravdě vařím tak, aby Jana mohla kdykoli na oběd dorazit. Prostě s ní pořád počítám. Jenže po obědě mají holky jiný program. No nevadí.
Takhle to vypadá, když Lucka vozí.

Taťka spravuje auto. Je to šikula. Ten má o zábavu postaráno.
Doma na mě volá každý kout, že by potřeboval nějakou úpravu, ale mě to táhne ven. Včera jsem se namlsala houbama a láká mne to.
Dnes jiný les, taky trochu jiné počasí.

Je tu hezky, jen se asi nějak přemnožili kloši jelení. Kdo neví, co to je, tak o hodně přišel. Pěkný potvory to jsou.
Ale ani to mne neodradilo. Teda naštvaná jsem byla, to jo. Houby jsem našla. Tentokrát ne tolik, ale spokojená jsem byla.

A paseka s kycolem. Pořád jsem přemýšlela, kam já ho pojedu natrhat a ono ho tam je.
Velká kytice putovala se mnou domů. A co že to je za rostlinku? Tak o ní třeba tady nebo tady.
Moc šikovná, třeba na nehojící se zaroslé palce u nohou - vlastní zkušenost.

 A tahle kráska v lese zůstala. Kupodivu má i autentickou barvu, ač je focená mobilem.

První věc po návratu z lesa byla sprcha. Asi tisíc klošů jsem oklepala venku, přesto jich několik ještě plavalo ve vaně. Očistit houby, vyprat prádlo, dát sušit kycol.
A jak říkal malý Radovan v jednom večerníčku : " To jsme si zase užili světa", aneb snažím se radovat i z maličkostí.