Neděle

Na tu jsme se moc těšili. Po týdnu jsme měli vidět Marušku s maminkou.
Měla jsem navařeno, byla jsem vyspaná po oné náročné noční. Holky dorazly v dobrém rozmaru.

 

Naposledy nám moc s Maruškou nevyšlo krmení, bolelo ji trochu bříško a moc nechtěla.
Tentokrát to byla pohoda. Mlíčko vypila, odříhla a takměř ihned usnula. A tak jsem ji pomalinku, polehounku nesla do postýlky, aby se nevzbudila.

A při tom mírném pohybu mi pekelně ruplo v zádech. Okamžitě jsem do sebe narvala všechno, co jsem měla doma, abych byla schopná odsloužit noční (která byla taky docela výživná).
Na noční to docela zabralo. Druhý den se k zádům přidala pěkně hnusná jednodenní střevní chřipka. Tou si u nás v práci prošel snad každý. A když jsme v úterý odpoledne jeli s mužem z podepsání nějakých "důležitých" dokumentů, tak jsem se nechala odvézt do práce na infuze.
Od té doby žiju jako v mlze. 2 x denně infuze, k tomu tabletky, akupunktura a pořád nic nezabírá.

Musím neskutečně poděkovat kolegyním v práci a hlavně své rodině. Starají se o mne vzorně i když to nikam nevede. Uvidíme jestli s z toho někdy vyhrabu. Optimismus mne začíná opouštět.