Počasí po ránu nebylo nicmoc. Ale vrátit se můžeme kdykoli, že.
Cestu jsme zvolili trochu delší, abychom se aspoň pokochali výhledy na Krkonoše. To se tedy moc nepodařilo, ale nevadí. Přehrada byla na svém místě.
Přejít přes hráz...
Za hrází k lesu...
Kousek lesem, kde jsme nasbírali trochu houbiček...
Pohled z druhé strany...
A ještě k domku hrázného.
Cestou zpátky jsme se stavili v lese. Úkol zněl jasně, houby. Zadařilo se.
Rostla spousta hezkých, ale nejedlých,
ale taky spousta těch, na kterých si v zimě pochutnáme. Škoda jen, že to nebylo o pár dnů dýl, nejvíc jsme jich měli ve velikosti 2-3cm. Jenže kdyby povyrostly, tak už by tam zase nebyly, protože těch lidí....
A jelikož jsme jeli skoro okolo , stavili jsme se u Marušky. Koupili něco dobrého...
Teda, co jste mi to přivezli ??? Tohle mám jako jíst ? Kus masa by nebylo?
Jo, to hodinky od dědy, to je jiná zábava.
A já měla večer o zábavu taky postaráno. Celý večer jsem zpracovávala košík pidi houbiček.
Tady byla Verca ve školce v přírodě.Uz je to teda 10 roku:-o Měli bychom se tam zase vypravit!
OdpovědětVymazat