Říjen se přehoupl

do své druhé poloviny a já s hrůzou zjišťuju, že blog silně zanedbávám.
Tak to vezmu ve zkratce.
Neděle 8.10. byla deštivá, sychravá a prostě podzimní. To mě přimělo k třídění věcí z domku po rodičích. Některé věci vyloudily smutek, ale některé zase úsměv.
Třeba 20 let stará fotka mých dětí.

 Když jsem byla malá, přála jsem si psa, asi jako každé dítě. Můj táta neměl psi rád. A tak jsem dostala plyšového. Jmenoval se Šaryk. Nicméně jsem usoudila, že přišel jeho čas. Únava materiálu, spravit to nešlo a tak jsme se asi po 40ti letech společného soužití rozloučili. Jako kdo může říct, že měl psa 40 let :).

Jelikož jsem neměla žádnou dovolenou v létě, ale zákonný nárok mám, musím si ji do konce roku vybrat. No tak jo. Bohužel.
V pondělí ráno mrzlo a poprvé letos jsme škrábali auto. Na odpoledne jsem si domluvila schůzku s milou známou. Ještě před tím jsem si ale koupila žehličku. Ta moje, letitá, nějak divně hřála. No, že já to neudělala už dávno. To je požehleníčko. I moje bolavá ruka to s ní zvládá skvěle.
A navečer jsem měla zajímavý pohovor. Přišla ke mě tak nějak sama nabídka, kterou musím pečlivě zvážit.
V úterý domluvily holky z bývalého zaměstnání takové malé setkání. A jelikož jsem měla konečně taky volno, tak jsem se ráda zúčastnila. Všechny ode mne dostaly dýni z naší letošní úrody. Nějak nevím, co bych s tím dělala.

Navečer ještě jeden zajímavý pohovor, ale tam je víc mínusů než plusů.
Na středu 11.10. jsem byla objednaná na neurologické vyšetření s tou mojí nešťastnou rukou. Je pravda, že díky Marcelce, a asi taky díky času se ruka pomalu lepší. Opravdu pomalu.
Vyšetření bylo v Liberci. pojala jsem to jako výlet. I přes to, že všechny sjezdy a cesty kterými jsem chtěla jet byly uzavřené, tak jsem to zvládla v pohodě.
Asi netřeba komentovat - lázně

Muzeum

Moje první, ještě školní, pracovní působiště

Přehrada

Cestou domů jsem se stavila v Jablonci v OBI, potřebovala jsem tam nějaké úložné boxy.
A doma mě za odměnu čekal krásný západ slunce.