Při pohledu z okna mne nenapadlo nic jinýho.
Od včera jsem věděla, že mne čeká jedna nepříjemná povinnost. Janička mne poprosila, zda bych s ní nedojela na veterinu. Její dvě nejstarší potkanice, zvyklé na sebe celý život, už měly zdravotní obtíže takové, že jejich život byl spíš utrpení. Jedné bylo dva roky a sedm měsíců, jedna byla o malinko mladší. Paní doktorka tohle nemá ráda, ale sama uznala, že je to rozumné rozhodnutí. Tak jak spolu celý život žily, tak spolu i odešly. Jo, i tohle je život. A i když je to jen maličkaté stvoření, je to člověku líto.
Venku fuj a mě čekala práce, kterou teda nemusím. Přebrat zimní věci a zkontrolovat skříně. Brrr.
Práce, která zabere mnoho času, není nikde vidět a v závěru zjistíte, že nikdo na zimu skoro nic nemá a vás čeká další nepříjemná záležitost a to nákupy. Ach jo.
To je mi líto :-(. Ale moc dojemné rozhodnutí... ♥
OdpovědětVymazat