Dva roky

to je dneska přesně, co se nám změnil život. Proč ?
Protože jsme si domů přivezli tohle roztomilé stvoření.

Kdo nás čte, tak ví, co už jsme si s ní užili, ale neměnili bychom. Tedy já určitě ne.
A takhle nám naše holčička vyrostla. Už zase vždy ve střehu....

Ráno to vypadalo, že snad budu muset dokončit plán ze včera, a to nákupy.  A to se mi teda nechtělo, i když vím, že se tomu nevyhnu.

 Ale dopoledne se nebe krásně vybralo a já rozhodla, že se jde ven, do přírody, na sluníčko, čerpat energii.
Když vyrazím sama, nasadím tempo a jdu. Stíhám fotit, stíhám se kochat, stíhám si přemýšlet.
Když jsem s sebou vzala rodinu, neustále jsme stáli, něco řešili, mluvili jeden přes druhého. Ale byli jsme spolu a to se počítá. Ušli jsme sice jen 5 km, ale budiž. Sluníčka jsme si užili.
Viki našla nějakou voňavku v trávě, takže  musela do vany a já má zase uklizenou koupelnu. Všechno zlý je holt pro něco dobrý. Lucka voňavku nenašla a do pračky šla taky :).
A teď už se s námi pojďte projít.
Na protější kopec od našeho domu kam tak krásně svítí sluníčko, my už máme polární noc.
Pohled zhora

Byla tam lavička

 A pohled odzdola, to už se vracíme domů, protože Lucka má pouze botasky a cestou trochu zvlhly (to jsem matka , co).

A ještě několik hezky podzimních

A jak by řekl Radovan z jednoho Večerníčku - TO JSME SI ZASE UŽILI SVĚTA.