Vysvědčení

O čem by se asi dalo psát poslední lednový den.
Patřím do té šťastné skupiny matek, které se nemusí obávat a řešit špatné známky.
Nejstarší dcera maturovala před pěti lety s vyznamenáním. Pravda, chvíli to vapadalo (matematika), že ani k maturitě nebude připuštěna, ale dobře to dopadlo.
To, že nedodělala vysokou je její mínus. To už já neovlivním.
Prostřední maturuje letos. U té obavy taky nemám. Pokud nedojde k nějaké nešťastné náhodě, tak si myslím, že to dá.
Zde důkaz, že se snaží.

 Otázka je , co bude dál. Nějak se nemůže rozhodnout, kterým směrem se vydat.
Ale zase jako u nejstarší, je dospělá, je to její rozhodnotí. My ji v něm můžeme jenom podporovat.

A Lucka? Zase pohoda. Sice tam je jedna jednička hodně vylepšená, ale byla jediná ze třídy.

Po práci jsem vyzvedla Lucku, ještě jsme zvládli hudebku, kde dostala jen známky do žákajdy a vypadalo to podobně jako ve škole. Potom jsme si vyzvedly Šárku a jely domů.