Už pár dní přemýšlím na toto téma. Nechci vzbudit nějaké negativní emoce, nebo rozpoutat diskusi na dané téma.
Jen takové malé zamyšlení. U místního supermarketu se poslední dobou objevuje muž nevábného zjevu.
Na krku nějakou kasičku a oslovuje kolemjdoucí s prosbou o dar pro nějakou organizaci. Když vstupují do obchodu, když z něho odcházejí, když vracejí košík. Je mu to jedno, oslovuje a vlastně obtěžuje. Většina lidí ho obchází, pokud to jde, nebo ignoruje. Přiznám se dobrovolně, patřím mezi ně. Ne proto, že bych nechtěla někomu pomoci, ale spíš proto, že nemám zpětnou vazbu. Nevím, kde ty peníze nakonec skončí, jestli opravdu pomohou.
Vloni jsme ( bohužel díky jedné smutné události) poslali nějaké peníze na účet Kolpingovy rodiny Smečno. Ihned po obdržení peněz přišlo poděkování e- mailem. Tento týden dorazilo potvrzení o daru. Ač jsme ho nechtěli. Přiloženo bylo i tištěné poděkování.
Tady vím, že náš minimální příspěvek došel tam, kam měl.
Takovouhle podporu ráda zopakuji. Tady zpětnou vazbu mám.
Tolik drobné zamyšlení.
Šárka u nás zůstala přes noc a domů šla až dnes navečer. Holky byly hodné, prakticky jsem o nich nevěděla.
Ač jsem měla dovolenou, odjela jsem na chvilku abych odevzdala lednové vyúčtování.
Jak já jsem ráda, že to mám hotové.
Naprosto rozumím, lidem, kteří stojí kdekoliv na ulici, a není to zrovna Světluška či jinak profláklá akce, nedám NIC.
OdpovědětVymazatVždy říkám, přispívám pravidelně a jinam.
Mám to stejně.. Dneska bylo po Praze spousta s košíčky s plyšáky "na děti".. Sorry, radši taky pomáhám, pokud si myslím, že snad vím, co se s těmi penězi děje.
OdpovědětVymazat